SkautOtrokovice: Tour de Bunč

V neděli před pondělím (tím Velikonočním) se uskutečnila cyklistická výprava s oficiálním tématem "Poznej krásy Chřibů". Já a Klíště jsme ale měli motto vlastní "Jez a pij, co hrdlo ráčí!", které jsme hodlali uskutečnit v hospodě na Bunči. Sraz byl v deset u lávky, což byl problém, poněvadž lávka je dlouhá a má dva konce. No ale nakonec jsme se sešli a jelo se. A kdo že jel? Zuzka, Milan, John, Méďa, který jezdí do práce na kole za každého počasí, Bubu, Klíště se svým pirátským kolem a já.

Cesta tam byla kopcovitá a v mapce je vyznačena růžovočervenou barvou. V popředí peletonu se pohybovali všichni, v pozadí se pohyboval John, což bylo způsobeno zejména Ivovým kolem Zelený ďábel. Byli jsme téměř u cíle, když se mi stala ta nemilá událost: do přehazovačky se mi zabodl jeden zlotřilý klacek, který způsobil nejdříve samovolné přehazování, potom hrkání a nakonec nefunkčnost některých převodových stupňů. Nicméně vidina jídla na Bunči byla tak silná, že jsem tyto technické potíže s přehledem překonal.

Na Bunči jsme měli štěstí a chytli volný stůl. A začlo objednávání. A co jsme všecno snědli? Někteří měli hrachovku nebo zelňačku, pak přišel hlavní chod: kuřecí steaky s křenem a feferonkami, vepřová panenka plněná mozzarelou a špenátem, bramboráčky se zelím, kuřecí maso se třemi druhy sýrů... Jedním slovem mňam. Nakonec jsme si všichni kromě Zuzky dali ještě delikátní zákuseček v podobě palačinky (1 ks), nebo jablečného závinu se šlehačkou (2 ks).

Takto posilněni jsme se vydali pěšky na Brdo (na mapce modrá barva). Byla to příjemná procházka, jen jsme museli čekat na Klíštěte, kterého oběd zmohl a tam kdesi v mlází hledal ten správný lopuch s beruškou. Mezitím Milan vylezl na hromadu dříví a v této souvislosti se připomnělo, že Klíště by na to neměl. Na Brdu jsme si zakoupili slosovatelné vstupenky na rozhlednu, které slibovaly výhru v podobě obědu na Bunči. Výhled nebyl ideální, poněvadž sklo bylo pokryto vrstvou much. No aspoň jsme se zapsali do návštěvní knihy.

Cestou zpět Klíště dokázal, že na to má, a vylezl hbitě na hromadu dřeva. Přišli jsme zpět k hospodě, znovu se občerstvili (česnekačka, grilovaná klobása, pivo, ...) a vyrazili jsme na cestu domů. Cesta byla převážně z kopce a na mapce je vyznačena zelenou barvou. Peleton se i přesto poněkud roztrl a dohromady se dal až u železničního přejezdu v Babicích. Do Otrokovic jsme mířili po cyklodálnici podél Baťova kanálu a Moravy. V Napajedlích jsem stačil nabourat do Bubuše, za což se mu ještě jednou omlouvám. V Otrokovicích jsme se ještě zastavili u pojízdného stánku na přístavišti, který však neoplýval výběrem ani kvalitou.