pondělí 29. září 2008

ZVaS aneb vzestup a pád Otrokovických vlčat

O tom, jak naše vlčata z druhého místa na okresním kole Závodu Vlčat a Světlušek v Pozlovicích postoupili do kraje se dočte v jiném článku.
Krajské kolo, na které postoupili další dvě vlčácké a tři světluškovské hlídky se konalo 7.6. v Přílepech u Holešova. Na závody jsme byli vypravení opět autobusem, který zařídila ORJ Zlín. Neznalý úrovně a atmosféry závodů, jsem očekával (vzhledem k tomu že to bylo krajské kolo) vyšší úroveň závodů. Hlavně ceny, organizace, slavnostní nástupy, atd. Pravda však byla jinde. Všude zmatek a shon, nástup tak nějak všelijak a(teď předběhnu) v tašce s cenama byly mimo jiné i propagační materiály Holešova z 60. let- ostuda. A jedna půllitrová termoska- doteď nevím jak se o ni kluci podělí. I tentokrát jsme byli s Gonzálesem naverbování do pozice rozhodčích na stanoviště. Z počátku proti naší vůli, ale ukázalo se, že je to lepší než se nudit na základně. Když k tomu všemu přičtu, že hned na druhém stanovišti měli např. naši kluci čekačku 74 minut, nezbývá než říct, že "Oskarovy" závody v Pozlovicích měli úroveň mnohem vyšší. I přes to všechno klukům přálo štěstí a umístili se na prvním, tedy postupovém místě. Ke zmíněné tašce ještě patřila stuha a dort. Ten byl dobrý:) Po vyhlášení jsme se hned sbalili a jeli domů. Dort Chvíli přebýval u nás v ledničce a pak si ho kluci zbouchali na schůzce v klubovně.

Ještě začátkem srpna jsme nevěděli, kde a kdy se bude konat republikové kolo ZVaS. Později byl zveřejněn termín a pár dní na to i místo - Olomouc-Radíkov, táborová základna. Na jednu stranu to máme kousek na druhou stranu nic nového nepoznáme, říkali jsme si.V několika mailech pak chodily různé informace o závodech a podmínky se pořád měnily, protože jak psala autorka a hlavní organizátorka, to vzali na poslední chvíli. Závody se konaly poslední víkend v září, což předcházely čtyři čtvrtky tedy 4 potencionální vlčácké schůzky. První nebyla, protože bylo promítání fotek, na druhé nebyl Gonzáles poněvadž dělal kurz, třetí odpadla protože já jsem byl v Paříži a Gonzáles dělala kurz, takže na čtvrté-den před závodem jsme kluky seznámili s okolnostmi závodů. Takže příprava veškerá žádná. Ta koneckonců nebyla ani před předešlými koly závodů. Závody byli na celý víkend, tzn. pátek sobota a neděle. Pro nás , kteří to máme do Olomouce 35 minut rychlíkem, naprosto zbytečné!
Jak to tedy celé probíhalo: V pátek jsme 15.58 vyrazili vlakem do Olomouce. Protože měl vlak zpoždění, tak jsme autobus, který nás měl od Hlavního nádraží odvézt do Radíkova(kousek od Svatého kopečka) nestihli a museli jsme čekat hodinu na další . Mezitím se na zastávce nahromadilo dalších asi 50 skautů. Jenže přijel normální autobus, takže půlka jich tam zůstalo. Bus plný "sardinek" nás dovezl až skoro na místo a kousek na táborovou základnu jsme došli. Zaregistrovali jsme se, šli na večeři do restaurace , která byla součásti základny a čekali. Čekali od cca sedmi až do půl desáté kdy nás odvezl mikrobus dolů do Olomouce na Skautský dům, kde jsme spali. Dostali jsme malinkou klubovnu, kde bylo vybudováno patro na spaní. Ráno o půl 8 pro nás přijel autobus a vyrazili jsme směr místo konání ZVaS. Přijeli jsme, posnídali a čekali. Čekali než bude losování startovních čísel a slavnostní zahájení. To bylo v 9.00. Kluci si vylosovali číslo 31, tedy úplně poslední. Start nám byl naordinován na 14.30 a předtím oběd na 13.00 Mezery jsme vyplňovali čekáním. Jakmile kluci vystartovali, čekali jsme dvě a půl hodiny na jejich návrat. Ihned potom bylo představování družin, které mělo podle původního plánu proběhnut již v pátek večer. Odtud jsme šli rovnou na večeři a po ní čekali na vyhlášení. Po vyhlášení jsme čekali další dvě hodiny na autobus, který nás odvezl opět do Olomouce na Skautský dům, kde jsme se vyspali do nedělního rána. Snídani jsme měli tentokrát už zde a hned po ní jsme se sbalili a vyrazili na Hlavní nádraží na vlak domů. A kluci? Ti nejen že poslední startovali, ale také poslední skončili a to celkem velkou ztrátou bodů. na posledním místě se bohužel taky umístili holky z Kroměřížem, které tu byli taky za Zlínský kraj. Ale byli jsme poslední z nejlepších;)

video

neděle 14. září 2008

Kobercová záhada

Mira: „Rád bych si vzal zpátky ten koberec, co jsem sem donesl tak před půl rokem.

Medvěd: „Jo, můžeš si ho vzít, je rozmotaný u Zuzky v klubovně.“

Mira zaraženě hledí na modrý koberec s kytkama: „Ale ten koberec, co jsem já donesl, nebyl modrý, ale hnědý.“

Medvěd těká zrakem z koberce na Miru, z Miry na koberec: „Aha, tak to nevím, kdo tenhle donesl, já jsem myslel, že ty... no tak ten tvůj bude někde smotaný.“

Projdeme sklad, klubovnu skautek, skautů i vlčat, sklad podsad, dílnu. Koberec zmizel. Mira téměř natahuje.

O dvě hodiny později už ve skoro plné sestavě stále řešíme koberec. Záhada číslo jedna: kam se poděl Mirův koberec? Záhada číslo dva: kdo přinesl onen modrý koberec do Zuzčiny klubovny?

Medvěd srší logikou: „Nikdo z nás, co tu jsme, ten modrý koberec nedonesl. Takže to mohl být Gonzáles, Svaťa, Kuba nebo Zuzka. Zuzka koberce nesnáší, takže vypadá. Tak asi Kuba.“

Jura: „Mně se ale zdá, že Kuba se ptal, jestli by si nemohl nějaký koberec půjčit... tak proč by nosil koberec, když sám nějaký potřeboval.“

Záhada graduje... Nakonec jsme se dohodli, že to pořešíme v neděli ve Vegas nad sklenicí vychlazeného tekutého chleba. O výsledku budeme informovat.