Ivančena 2009

V sobotu 25. dubna 7:10 ráno jsme se sešli na nádraží v Otrokovicích, abychom poctili naší návštěvou mohylu Ivančena a následně také Lysou horu. Bylo nás šest: vedoucí naší skupiny John, Pája, Kájínek, Klíště, Milan a Skici, který dorazil sice pozdě, ale přece. Cesta vlakem proběhla bez obtíží (přestup v Hulíně) a když jsme vystoupili ve Frýdlantu, tak už jsme viděli, že asi nepůjdeme sami, poněvadž kdo neviděl nějakého skauta, byl by pokládán za slepého:D.
Cesta nahoru proběhla spořádaně, témata hovoru byla různá, nejvíce se však prosazoval Skici, taktéž přezdívaný Kotleta pro jeho parodii kotlet, který živě a s nadšením popisoval své úspechy ve hře Counter Strike. Ke konci cesty jsme se s Klíštětem utrhli od hlavní skupiny a nasadili vražedné tempo, které nás stálo hodně sil. Nahoře jsem musel tyto síly doplnit dvěma tlustě obloženými chleby. To už ale dorazili ostatní a začal ceremoniál.


Pak následoval odpočinek a hurá na Lysou! Nasadili jsme ještě vražednější tempo. Sněhu začalo přibývat. Dech se krátil. Ale vyšli jsme to. Následovalo vrcholové foto Johnovým mobilem (Skici bohužel nechal jeho nadupanou mašinu Vivikaj 12megaMax doma i spolu s užitečným softwarem Bluevoda :D) a šlo se (klouzalo se) dolů.


Cesta dolů proběhla taktéž spořádaně, témata hovoru byla převážně automobilová. John prosazoval Hummer H1, Klíště Škodu Superb, Kájínek cokoli od BMW a Skici Fiat Marea Weekend 2,4 TD... Dále se šířily pomluvy o profesorech našeho gymnázia a to už jsme dorazili k hospůdce. John celou cestu básnil o řezaném pivečku, ovšem to jaksi nebylo, tak se spokojil s plzní. My jsme si dali kofolu(y). Skici ještě somroval po Johnovi pěnu, co mu zbyla na dně, ale John ji zlomyslně vytřepal :D.

Pak jsme přišli do Frýdlantu, kde si většina dala točenou zmrzlinu s pistáciovou a kaktusovo příchutí (vynikající). Skici si dal jako největší exot hranolky. Na nádraží jsme se seznámili s automatem na kávu, který ovšem sežral všechny peníze, takže jsme si čekání na vlak zpříjemnili vymáháním těchto peněz zpět. A podařilo se. Vlak přijel, nastoupili jsme a vlak odjel. Ve vlaku Klíště vyprávěl samé prasárničky, až se John červenal. Několikrát jsme přestoupili a najednou jsme byli v Otrokovicích.
S klidným svědomím mohu říct, že se akce vydařila!

Zima jak ji neznáte 2009

Byla sobota, 24. ledna, 9.00. Sníh zase nebyl, proto se tak jmenuje tahle akce – Zima, jak ji neznáte. V Otrokovicích u Moravní lávky se pomalu scházeli členové skautu, ačkoliv měla akce začít právě v devět hodin. Každý měl velkou radost, že došel jeho kamarád, který obvykle na skautské akce nechodí. Když už to vypadalo, že nikdo nepřijde, začaly se do skupin přidělovat potřeby k vaření na ohni. Ovšem nikdo neměl papír na podpal, až na jednu, či dvě skupiny ze sedmi. Nikdo netušil, jak moc ho bude třeba.

Asi po pátém a posledním přepočítání mohl hlavní vedoucí konečně prohlásit: „Jsme komplet, můžeme vyrazit“. A tak jsme vyrazili. Cesta byla suchá, místy mokrá, ale to nikomu nevadilo. Každý debatoval, jak a kde si vytvoří ohniště, kam bude chodit pro dřevo, kam se bude chodit... atd. Jenomže i dřevo bylo mokré, a tak se celé pozdější rozdělávání ohňů opravdu velice zkomplikovalo.
Za nějakých 20 minut se všichni shromáždili v cíli jménem Žlutavský kopec. Když vedoucí nalezli vhodná místa pro sedm ohnišť a dořešili pár malých komplikací, soutěž mohla začít.

„Tak děcka, máte na to tři hodiny“ zase prohlásil hlavní vedoucí. Každá skupina si vybrala místo, kde chtěla vařit, a začala si chystat ohniště. Dalším úkolem bylo rozdělat oheň. A to byl největší problém. Někteří nemohli dokonce rozdělat oheň ani za ty tři hodiny. První plameny se objevily u skautů, ovšem vzápětí zase zhasly, jelikož mokré dřevo jim nechtělo hořet. Až později, samozřejmě u vedoucích, zaplály plameny ohně v plné kráse. Všichni jim záviděli. Takže z toho vyplývá, že vedoucí vařili první. Po nějaké době se konečně podařilo rozdělat oheň roverům a vzápětí skautům. A tak už vařily tři skupiny, a nebýt jich, nevařily by ostatní skupiny. Buď jim museli přenést část ohně, či jim propůjčit ten jejich nebo dokonce jim ho pomoci rozdělat. A tak už vařily všechny skupiny. Celé vaření také nebylo zrovna jednoduché. Oheň nehořel dostatečně prudce, aby se jídlo povedlo rychle a dobře. Jídlo se chvíli pálilo, pak zase chládlo. Muselo se stále přikládat, stále rozfoukávat, stále protírat oči od popela a stále se vyhýbat zákeřnému kouři.

Když vypršel limit, nastala „velká degustace“ a později „hromadná konzumace“. Sem tam někoho zastihla defekace. A na závěr bylo vyhlášení nejlepších pokrmů. Nejlepší pokrm připravili a za všeobecného souhlasu byli vítezi jmenováni skauti. Po vyhlašování byla akce oficiálně ukončena a všichni členové se odebírali do svých domovů, špinaví, zavánějící ohněm, ale s dobrým pocitem v srdci, že to nakonec dobře dopadlo a že si všichni náramně pochutnali.

Za skauty se akce zúčastnili Apple, Denny, Petr Vavro a Tabi.

Napsal Apple, jazyková úprava Ivo.

Zikmundov 2008

Tímto článkem zahajujeme novou kroniku 3. oddílu, která bude vycházet na těchto stránkách. Náš první článek vychází s malým zpožděním, ale u dalších už to bude jen a jen rychlejší. Denny sepsal zápis o konání výpravy na Zikmundov.

V pátek 17.10.2008 jsme se vypravili s celým střediskem na skautskou víkendovku na Zikmundov u Lukova. Vyrazili jsme 14:50 z vlakového nádraží Otrokovice. Při cestě vlakem jsme ještě netušili co nás čeká. Když jsme vystoupili z vlaku, šli jsme na ,,bus‘‘. Autobus byl nacpán k prasknutí, ale všichni jsme měli dobrou náladu. Až jsme přijeli k základně, tak jme se ubytovali a šli na dřevo. Jakmile jsme měli dost dřeva, což jsme neměli, ale to nám nevadilo, tak jsme šli na sraz a na večeři. Večer jsme hráli aktivity. Další den ráno chtěl SK!C! vylézt na postel, na které skoro celou noc nespal, aby si aspoň na chvíli lehl do prázdné postele. Když lezl, podlomila se pod ním moje postel, o kterou se nohou opřel. ,,KŘUP“ a bylo po laťkách, které postel držely. Tak nás napadlo, že to sbijeme hřebíkem z KPZ. Tak tam SK!C! mlátil klackem do toho hřebíku a vůbec mu to nešlo. Pak přišel Milan, třikrát do toho bouchl a hřebík byl tam, kde jsme ho chtěli mít. Dalšího dne jsme šli kamsi do lesa posbírat dřevo, které mělo posloužit základně na hodně dlouho. Práce to byla opravdu těžká, ale aspoň jsme nemuseli platit elektřinu. Odpoledne a pak i večer jsme hráli další hry – popelnice a papoušky. A večer jsme všichni spali jako zabití. V neděli ráno jsme ještě stavěli příbytky pro pavouky a podobnou havěť. Pak jsme už museli jet a tak jsme vyšli. Šli jsme po jakémsi poli a pak na zastávku v Lukově. Až přijel autobus zjistili jsme že můžou jet jenom vlčata a světlušky, protože autobus je úplně plný. My skauti a roveři jsme odmítli čekat a šli směrem k ZOO Lešná na MHD. Až jsme tam došli zjistili jsme, že ,,bus“ jede až ze hodinu a tak jsme se vypravili na Podhoří, kde je konečná linky č.4. Na místě jsme chvilku počkali a pak nastoupili do trolejbusu a jeli směr nádraží. Tam jsme nastoupili na vlak a hurá ,,dom“. Cestou nám Ivo slíbil gyros, ale všude měli zavřeno, tak jsme si ho mohli dát až na náměstí v Otrokovicích.
Výpravy se zúčastnili – za rovery SK!C! a Milan, za skauty Denny, Petr V. a Petr Z. Oba Petrové se na této výpravě oficiálně stali členy 3. oddílu. V neděli jsme ušli navíc 12 km.

Napsal Denny, jazyková úprava Ivo