Závody Vlčat a Světlušek - Okresní kolo

Závody Vlčat a Světlušek letos hostili Pozlovice. Malá obec těsně vedle Luhačovic. Zázemím nám bylo fotbalové hřiště a objekty jemu příslušné. Na místo jsme já, Gonzáles a pět našich vlčat dorazili společně se skauty ze Zlína, Napajedel, Slušovic a Vizovic vlastním autobusem, který nás vyzvedl v 7.00 ráno v Kvítkovicích. Cestou jsme vyslechli několik mouder kterými Koumák poučoval "nějakou skautku ze šestky".Takže byla aspoň sranda. Když jsme Peťi G. a Ančovičkovi z Napajedel, kteří seděli ve "velíně", odevzdali startovné a přihlášku, dali jsme se Já a Gonzo napsat jako rozhodčí na stanoviště Orientace, na kterém mimochodem naši kluci získali úplně nejmíň bodů. Přiřazeni k hlavním rozhodčím jsme kluky nechali osamotě a vydali se na naše stanoviště. Na kraji louky, kde na nás peklo slunko jsme strávili asi 3 hodiny. Hlídky chodily jedna za druhou, takže nebylo chvíle na odpočinek. Po poslední hlídce s číslem 19 jsme sbalili věci a já a Gonzáles jsme se na můj popud vydali dál po trati. Já chtěl hlavně fotit, ale kdo by čekal takový krpál do kopce..Když jme se vrátili na hřiště většina dětí už se cpala párkem v rohlíku a hrála nejrůznější hry. S Gonzou jsme šli taky na párek a páč jsme měli opravdu hlad šli jsme ještě do hospody na druhé straně hřiště na klobásu. A na pivo. Napřed nás oslovil jistý pán, ze kterého nakonec vylezlo, že je to syn Bleska, zakladatele skautingu v Pozlovicích i když na to vůbec nevypadal. Potom nám naši kluci donesli občanku a další doklady z peněženky, kterou našli v potoce(tam mimochodem trávíli většinu volna) a nakonec klobásy, na které jsme čekali asi 40 minut byli hodně mastné, což poznali při prvním vpichu vidličkou i naše kroje. S napětím jsme pak vyčkávali na nástup a vyhlášení výsledků. Na závody jsme jeli s cílem nebýt poslední. Napřed proběhlo vyhlášení světlušek potom vlčat. Vždy od posledního místa. Jaké bylo naše překvapení, když jsme nebyli přečtení jako první ani jako druzí. V tu chvíli jsme si říkali "mise splněna". Nakonec byly Otrokovice vyhlášeny jako předposlední tedy na druhém místě. Nevím jestli měli vetší radost kluci nebo my s Gonzou. Každopádně z druhého místa se postupuje do krajského kola. To bude 7. června v Přílepech u Holešova. Máme se tedy na co chystat. Po vyhlášení ještě foto, a pak vydýchaným autobusem hurá domů. Na spoláku jsme ještě Aleše, Martina, Peťu Z., Peťu V. a Matěje s novou přezdívkou Lovec pozvali na zaslouženou zmrzlinu.

Skautky v Jeseníku bez seníku :)

V sobotu 3.5. v 5:15 ráno sraz na vlakovém nádraží…přišly přesně tři skautky … přijde vám to málo na dvoudenní výpravu na Praděd? Ale né - jedné bylo doma ráno špatně, druhá myslela, že sraz je až odpoledne, třetí se zřejmě nechtělo a ta čtvrtá nejela proto, že nejela ta třetí …
I přes takovýto počet jsme si to hodně užily…cestu autobusem holky prospaly a v Karlově Studánce vystoupily čilé a plny optimismu …jeho míra poněkud klesla, když viděly rozcestník s počtem kilometrů na Praděd, který měl být naším cílem ... A začalo přituhovat…a sem tam i sníh…a Nikča má jen plátěné botečky… :)

A pak se to stalo…jako bychom se najednou ocitly v pralese…připadaly jsme si jako hlavní hrdinové filmu cesta do Pravěku. Kolem nás sníh a led, hučící voda a vodopády, všude popadané stromy, žebříky napolo ve vodě a vachrlaté mosty…a budete se asi divit, ale skautky si ani jednou nepostěžovaly, neremcaly, jen šly a kochaly se a smály se a byly parádní…

Na Ovčárně vytahujeme oběd a také rukavice…kolem nás asi dva metry sněhu a my vážně zvažujeme, zda byl dobrý nápad přespat v noci v seníku…Anetčin maličký a ten nejtenší spacáček, jaký jsem kdy viděla je pro nás jasnou volbou…takže následuje rychlovýstup na Praděd…ten je celou dobu v mlze, nejde vidět na krok, skautky přicházejí se šílenými nápady a před sebou vidíme jen tu polívku, kterou jsem všem slíbila za odměnu :)
Odměna se ale nekoná, na Pradědu zavřeno…druhý pokus s polévkou se koná na Ovčárně…tam mají bohužel už vyprodáno a čočkovou naproti Anetka nejí …. :)

Cesta busem k Hvězdě ( konečně polévka) a pak dolů do Bruntálu je… dejme tomu hodně hlučná, Anča svými vtipy baví půl autobusu... A to ještě nevíme, co bude ve vlaku…holky jakoby najednou sebraly veškerou energii, únava je ta tam a následují salvy smíchu, výbuchy, taneční vystoupení v uličce vlaku či výroba nebes z bund :).

Holky děkuji za tuhle akci, byly jste parádní a já na vás můžu být právem hrdá ... :)

Táborová schůzka I.

Letos poprvé jsme se v pátek na roverské schůzce věnovali CeTeH, tedy celo táborové hře. Na tématu, kterým je divoký západ jsme se dohodli již před časem. Téma ale nestačí a použít celou hru od někoho jiného není ono a tak nezbývá než si hru vymyslet. Téma divokého západu je velmi široké a tak je celkem z čeho vybírat. Nakonec po debatě jsme ale zjistili, že nejvděčnější je osídlování, které je pro divoký západ velmi typické. Také nás k tomu inspiroval web taborovehry.wz.cz ze kterého čerpáme. Po tom, co se nám loni osvědčil tzv. brainstorming jsme ho aplikovali i letos. V principu vytváření hry máme již jakýsi systém a tak začít bylo jednoduché. Brainstorming spočívá v tom že si řekneme téma a každý říká to co ho k danému tématu napadá Např. kovboj, saloon, koně, šerif, whisky,... to se zapisuje na papír a při následujícím tvoření kostry hry i jednotlivých her a motivací se z těchto slov čerpá a tvoření podle nich je jednodušší. Tvář hry potom dostávala během diskuze několik podob, proběhlo několik hádek, ostrých výměn názorů a nakonec přišli kompromisy, vylepšení jiné nápady, takže z toho nakonec vznikla kostra- základ hry, na kterém se všichni přítomní shodli. Nakonec jsme si všechno shrnuli, rozdali drobné úkoly a hra teď může "kvasit" do další schůzky kde se podle dalších návrhů upraví a dá se jí konečná podoba.
Nejde sem vložit fotky ze schůzky, snad pozdeji:)