úterý 25. listopadu 2008

Vzpomínka na Dynčák

aneb jak jsme tábořili...

Stavění tábora
Když jsme se v neděli 27.června 2004 sešli, aby jsme si nachystali věci, které budeme brát v pondělí s sebou, věděli jsme, že budeme jenom dva. S tím, že to zvládneme jsme se domluvili na odjezd kolem třetí odpoledne. V pondělí 28. června jsme tedy naložili nářadí, barel na sprchu, několik desek, plachty a vyrazili jsme směrem Velké Karlovice - Léskové pomáhat se stavbou tábora na Dynčáku. Jeli jsme s tím, že naším úkolem je postavit sprchu, ještě jednu kadibudku (jedna už tam stála) a vybudovat na potoce umývárku. Spoléhali jsme na to že kluci ze vsetínského třetího chlapeckého oddílů přijedou taky v pondělí nebo až v úterý a budou se zabývat stavbou podsad, jídelny a tee-pee jak jsme se domluvili. Protože jsme neměli klíče od srubu a tím pádem ani od skladu, nemohli jsme spoustu práce udělat. S sebou jsme měli totiž jen kladiva, pily, sekery, hřebíky a další drobné nářadí. Pro jistotu jsme vzali i kosu, i když jsme počítali s tím, že louka už bude posečená. Když jsme přijeli, prvním překvapením byla neposečená tráva. Trochu jsme si vysekli místo a cestu k budoucí sprše. V pondělí jsme zvládli do tmy ještě pospravovat stoly a lavečky do jídelny a taktak jsme se skryli před deštěm.
V úterý ráno jsme zajeli do obchodu, který je od tábořiště asi 4km objednat jídlo na první dny tábora. Nasnídali jsme se a začaly se stavbou. Mimo jiné nám taky byla slíbena celá traktorová vlečka materiálu - dřeva z pily na topení a stavbu. Po kopě nového dřeva nebyla ani památka, a tak jsme byli nuceni zasáhnout do zbytků z loňska. Naštěstí jsme našli několik statných kůlů a tak jsme se dali do práce. Naším úkolem bylo postavit sprchu. Dostatečně pevnou věž na barel a lehkou konstrukci na plachtu. Při vybírání materiálu jsme narazili na podsady v dosti dezolátním stavu, a tak jsme byli rádi, že budeme mít, jak nám bylo řečeno, podsady nové. Práce se nám dařila a kolem druhé odpoledne jsme byli se sprcho hotovi. Ještě pár detailů a mohli jsme poobědvat. Western fazole z Babic nám přišly k chuti i když jen po studenu, protože oheň se nám nechtělo rozdělávat. Po obědě jsme sbalili suchý stan s tím, že další noc už budeme spát ve srubu. Odpoledne jsme vyčkávali na příjezd trojkařů, jelikož nám byl oznámen jejich příjezd kolem třetí odpoledne. Když ani kolem páté nepřijížděli domnívali jsme se, že je odradil silný déšť, který se blížil směrem od Vsetína. Mezitím jsem stačili stan pro jistotu zase postavit. Počkali jsme až déšť ustane a počali jsme se zabývat umývárkou. Vydali jsme se hledat splav, který měl být údajně alespoň půlmetrový. Nebyl, měl sotva 20cm. I tak jsme začali koumat jak vymyslíme onu umývárku. Přes mnohou improvizaci a přemýšlení jak zabít kůly do kamenitého podkladu potoka jsme přece jenom dospěli k nám dostačující umývárce. Jak jsme později zjistili, trojkaři se myli v potoce dalších 30m po proudu, kde jsme našli zbytky starých mostků, které prý vždycky vezme jarní voda.
Začalo se stmívat a tak jsme se dali do večeře. Slunko zacházelo sice až kolem půl desáté, ale okolní stromy mu nedaly možnost proniknut do údolí. Stále jsme čekali na příjezd kluků ze Vsetína. Večeři nám opět narušil mírný deštík a tak jsme zalezli do auta, kterým jsme přijeli. Když už bylo devět večer rozhodli jsme se, že nemá cenu na ně už čekat. Sbalili jsme mokrý stan, zapřáhli vozík s věcmi co jsme si přivezli (kromě barelu) a o půl desátá jsem vyrazili domů. Jak jsme později zjistili, kluci dorazili v deset večer, takže jsme se museli cestou minout. Nad kadibudkou jsme ani nepřemýšleli, protože jsme neměli nářadí na výkop jámy, takže to zůstalo až na samotný tábor.
Takže takhle jsem dopadli se stavěním tábora…

Jak jsme tábořili

den 1.
Sraz jsme měli ve čtvrtek 1. července ráno o půl deváté u klubovny. Plánovaný odjezd byl v devět. Jakmile přijel autobus nacpali jsme ho k prasknutí všemi těmi věcmi, které jsou potřebné ( i nepotřebné) na tábor a ještě se tam vlezla rozebraná kadibudka. Samozřejmě děti a my. Někteří jeli po vlastní ose, protože museli během tábora odjet a zase přijet. Vyrazili jsme přesně v devět. Cesta ubíhala vcelku rychle a když jsme začali hrát Bingo, tak ještě rychleji. Hru nám komplikoval "pouze" rozbitý mikrofon. Plni očekávání jsme se blížili k tábořišti a s napětím jsme se dívali vpřed. Jako když utne nám všem však spadl úsměv, když jsme zjistili, že z toho co má být postavené nestojí téměř nic! Se vsetínským třetím oddílem, jemuž oné tábořiště a srub patří, jsme se domlouvali, že stavbu tee-pee, vojenského stanu jako jídelny a dvanácti až patnácti nových podsad zajistí oni. Jaké však bylo překvapení když jsme se od čtyř mladíků dověděli, že víc než těch pět nových podsad nebude, a že zbylých sedm se musí dát dohromady z hromady, která spíše připomínala kopu dřeva na topení a ne podsady. Co se dalo dělat, vyložili jsme věci z autobusu, vyřídili pár formalit a začali jednat. Méďa, Honza, Zuzka a Magda sebrali všechny děti a vyrazili na malý výšlap do okolních lesů. Ostatní osazenstvo se spolu se vsetínskými hochy dalo do práce. My jsme s dětmi obešli tábor a dorazily jsme na Honzovu chatu. Vzali jsme pár potřebných věcí a vyrazili jsme zpět do tábora. Hangár, nebo jídelna, jak jsme říkaly velkému vojenskému stanu už stál, podsady byly taky všechny, ale neměly postele tak jsme se i my dali do práce. Děti mezitím formou řetězu donesly vodu do sudu od sprchy .Hoši ze Vsetína s námi ještě postavili týpýčko, a pak odjeli, takže zbytek byl na nás. Postele do podsad jsme udělali z čeho se dalo, a ještě jsme museli zbouchat kostry na plachty.To bylo jednoduché do té doby, než jsme zjistili, že více než polovina plachet má jiné rozměry, a co jsme zjistili až večer po dešti, že téměř všechny tečou. Nicméně do večeře a díky bohu do deště jsme tábor měli postavený. Ostatní práce jsme nechali na další den. Děti byly nastěhované v podsadách a my Roveři jsme si chtěli ustlat v tee-pee, jenže déšť mu našel taky dírky, a tak jsme se ubytovali v podkroví srubu. Chtěli jsme sice jen na čas, ale jak se ukázalo, zůstali jsme tam celý tábor. Pršelo celý večer a tak jsme nástup museli udělat v jídelně. Zatímco děti měly jako večerní program "seznámení s podsadou" my jsme pobíhali v dešti a zakrývali protékající stany igelitovými plachtami.

pokračování příště...pokud bude zájem;)