tag:blogger.com,1999:blog-3294706714041144292024-03-06T21:02:37.973+01:00SkautOtrokoviceZápisky, postřehy a reportáže z akcí a z dění ve skautském středisku Josefa Šivela v Otrokovicích.Méďahttp://www.blogger.com/profile/17675224803391917786noreply@blogger.comBlogger42125tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-62599825561628013652017-01-10T16:01:00.002+01:002017-01-10T16:03:09.579+01:00Víkend v Londýně V pátek odpoledne se celá naše družina Koťátek sešla na zastávce v Malenovicích. Nikomu nechyběl
spacák ani karimatka a tak jsme mohli vesele vyrazit za dobrodružstvím. Čekal nás víkend v
Londýně s Robinsonem Crusoe.<br />
<br />
Na klubovnu jsme přijeli za šera a po vybalení věcí jsme se seznámili s Robinsonem. Pozval si
nás na pomoc s plavbou do Afriky. Povedlo se mu sehnat loď, ale na nákup dalšího
potřebného vybavení mu už nezbyly peníze. To byl náš úkol. Během víkendu jsme pomohli
lidem v Londýně třeba se stavbou rozhledny nebo přístavního mola. Za odměnu nám dali
libry a my si mohli nakoupit zásoby, pádla, nebo dárky pro domorodce v Africe. Potom jsme
hráli divadlo a povídali si o rybách v řece.<br />
<br />
Na závěr jsme navštívili slavné londýnské museum.
Řádila tam Šklebící se mumie, která odnesla všechny obrazy a děsila hosty. Vytvořili jsme
nová díla a společnými silami jsme ji zahnali její vlastní zbraní – strašlivými škleby.
Výprava se nám moc líbila a příště nás čeká plavba oceánem za dalším dobrodružstvím.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/04168233497214515316noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-50097759084427723222014-02-11T22:41:00.000+01:002014-02-11T22:41:43.034+01:00Aquapark<span data-measureme="1"><span class="null">22.ledna 2014 jsme navštívili se skauty a skautkami aquapark. Sraz jsme měli v 16:00 na
nádraží v Otrokovicích. Na vlak jsme čekali skoro půl hodiny, poté jsme
se konečně dočkali a vyjeli jsme. Vlakem jsme přijeli na zastávku ve
Starém městě, kde jsme přestoupili
na vlak do Uherského Hradiště. Na nádraží jsme se zeptali, kama se jde k
aquaparku a vyrazili jsme. Před aquaparkem na nás čekal další člen.
Koupili jsme si vstupenky, převlekli se a už jsme řádili ve vodě.
Nejvíce nás bavila jízda na nafukovacích kolech na tobogánu.
Večer jsme se vraceli vlakem domů, ani se nám z aquaparku nechtělo.
Doufám, že brzy podnikneme nějakou podobnou akci.</span></span><br />
<br />
<span data-measureme="1"><span class="null">Výletu se zúčastnili: Michal, Honza, David, Kuba, Peťa, Mates, Terka, Aneta, Danny a Ivo. </span></span><br />
<br />
<span data-measureme="1"><span class="null">Ivova poznámka: na nádraží jsem se neptal na cestu k aquaparku, ale volal jsem Matějovi, jestli už tam na nás čeká.</span></span><br />
<span data-measureme="1"><span class="null"><br /></span></span>
<span data-measureme="1"><span class="null">Napsal Michal, úpravy Ivo.</span></span>ivohttp://www.blogger.com/profile/06487689631081864482noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-26945072534674845242012-04-18T08:00:00.011+02:002012-04-18T21:29:40.167+02:00Skautské středisko na podzim 2011 a v zimě 2012<div style="text-align: justify;">Ačkoli by se podle četnosti příspěvků v minulém období mohlo zdát, že všichni členové střediska jsou medvědi a na zimu se oddávají spánku, opak je pravdou. Zima a podzim byly v našem podání minimálně stejně akční jako ostatní části roku. Jen tato naše kronika trochu strádala, neb náš největší a nejlepší přispěvatel se věnuje studiu mimo město (a my mu to nemáme za zlé). Abychom však nezůstali u planého omlouvání, pojďme si připomenout naše podzimní a zimní akce.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Křížem krážem republikou</span><br />Na 24. září 2011 připadl Den železnice a krnovští skauti se rozhodli jej využít k uspořáduání velké cestovatelské soutěže. Pětičlenné týmy skautů vyrazily po půlnoci na železnici a snažily se během 24 hodin ujet co nejdelší vzdálenost. I otrokoviční skauti (ve složení Peťa, Mates, Aleš, Danny a Ivo) se k akci přidali. Nechtěli jsme se však spokojit jen s pustým objížděním různých železničních tras. My jsme vyrazili do Hlučína a Darkoviček a prohlédli si vojenské opevnění ze 30. let minulého století. Po prolezení několika pevnůstek a několika fotkách na tancích jsme z Hlučína pokračovali do Olomouce a navštívili místní akvapark. Celkem se nám podařilo ujet 300 soutěžních kilometrů.<br /><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkyoW8CCaJbL_k8srAaK1isJj4-WVPQaOEWHga8m9bhz_DBi2Ava1CIxsSiej8vwSCfvKxHdzI7UyPKGIF0OoIaVe4EHVdm9fRMqPs918xclNFTIZWXpC9YR9HrGax8Z3Aua9R-Tj-_YpJ/s1600/06+na+tanku+2.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkyoW8CCaJbL_k8srAaK1isJj4-WVPQaOEWHga8m9bhz_DBi2Ava1CIxsSiej8vwSCfvKxHdzI7UyPKGIF0OoIaVe4EHVdm9fRMqPs918xclNFTIZWXpC9YR9HrGax8Z3Aua9R-Tj-_YpJ/s400/06+na+tanku+2.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5732676244324178370" border="0" /></a><br /><span style="font-weight: bold;">Ekologická výprava na Zikmundov<br /></span>Přelom září a října byl pro otrokovické skauty ve znamení ekologie. A tak jsme v pátek 30. září odpoledne vyrazili na střediskovou výpravu na skautskou základnu Zikmundov u Lukova. Páteční večer jsme si zahráli několik seznamovacích her, neboť zejména mezi světluškami bylo hodně nových tváří. V sobotu už ale začala pořádná ekologická hra - třídil se odpad, recyklovalo se o 106, vyráběly se ozdoby z přírodních materiálů. Odpoledne jsme si pak udělali výlet na Králky u hradu Lukova, kde si i ti nejmladší mohli vyzkoušet základy skálolezení. Večer byl naplněn táborákem s písničkami a kytarou a když padla tma, byla pro všechny nachystaná stezka odvahy.<br /><a href="http://www.skautotrokovice.org/fotky.html">(fotky zde) </a><br /><br /><span style="font-weight: bold;">Zlaté oči</span><br />Už popáté se otrokovické ulice naplnily hravými a šiferchtivými účastníky hry Zlaté oči. Letos se zúčastnilo 10 týmů, zatím nejvíc ze všech ročníků. A i když všechny úkoly splnilo 7 týmů a do cíle nakonec dorazili všichni, vítěz může být vždy jen jeden. Týmu Čtyři a půl chlapa ještě jednou gratulujeme!<br /></div><a href="http://zlateoci.wz.cz/5/zo_5.html">(víc informací a fotky)</a><br /><br style="font-weight: bold;"><div style="text-align: justify;"><span style="font-weight: bold;">Zima jak ji neznáte 2012</span><br />Letošní ZJJN jsme pojali jako závod pro všechny světlušky, vlčata, skautky a skauty. Hra probíhala v pátek 10. února večer a končila v sobotu dopoledne. Herní týmy byly rozděleny napříč oddíly a večer i ráno pro ně byly nachystané různé obtížné i jednoduché úkoly a šifry (např. usmaž volské oko na ohni). Celá akce byla spojena s přespáním v klubovně a několika dalšími malými hrami.<br /><div style="text-align: left;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-ho4KfWI2rieGcnGbmGPszoX-YIDCAKgqQ5ZJYkaUuksgSi1UTdvCHap_uvB_t_MvVT4lSaiQg0XWzX0lCSYcmToMOdlkxfg_ZAtWz4DdEWJjNPE2jodBJxIOK4XPCYEBKxA1fx9z8II/s1600/IMG_0408.jpg"><span><span></span></span></a></div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-ho4KfWI2rieGcnGbmGPszoX-YIDCAKgqQ5ZJYkaUuksgSi1UTdvCHap_uvB_t_MvVT4lSaiQg0XWzX0lCSYcmToMOdlkxfg_ZAtWz4DdEWJjNPE2jodBJxIOK4XPCYEBKxA1fx9z8II/s1600/IMG_0408.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 434px; height: 289px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-ho4KfWI2rieGcnGbmGPszoX-YIDCAKgqQ5ZJYkaUuksgSi1UTdvCHap_uvB_t_MvVT4lSaiQg0XWzX0lCSYcmToMOdlkxfg_ZAtWz4DdEWJjNPE2jodBJxIOK4XPCYEBKxA1fx9z8II/s320/IMG_0408.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5732815934036470418" border="0" /></a><br /><span style="font-weight: bold;">Zimní Eliška 7</span><br /><br />V pátek 9. 3. jsme se <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiB4npoZWP8sw_ZOlIfAIz5oQdyA8RyzZazbJTN6JX5D4sirX5BTv6m2vzfAGfyCWueEuq3cDcfg28sW2oRBW6k9LKvNxMZfwDbA6upoYKJR_6q-DmHsSHfyLq9k-KVw8-yQ-XFP8Kim2M/s1600/IMG_1594.jpg"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 214px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiB4npoZWP8sw_ZOlIfAIz5oQdyA8RyzZazbJTN6JX5D4sirX5BTv6m2vzfAGfyCWueEuq3cDcfg28sW2oRBW6k9LKvNxMZfwDbA6upoYKJR_6q-DmHsSHfyLq9k-KVw8-yQ-XFP8Kim2M/s320/IMG_1594.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5732824277657549634" border="0" /></a>vydali na další střediskovou výpravu. Naším zimním cílem byla už posedmé skautská základna Eliška u Fryštáku. Letos jsme v jejím prostředí rozhodli dobýt severní pól. A to i přesto, že nás počasí opět pěkně vypeklo a sníh z louky u základny téměř úplně slezl. Zbyla jen několikacentimetrová vrstva u potoka a u studánky. I tak ale stačil tento prostor na několik her a úkolů, které měly prověřit schopnosti našich dobyvatelských expedic k přežití v ledové pustině. Došlo i na skupinový běh na lyžích a vaření vlastní kotlíkové večeře. Dobýt pól se sice žádné expedici nepodařilo, avšak vítězný tým mu opravdu nebyl daleko. V neděli jsme tedy mohli jet domů s předsevzetím, že příště se to určitě podaří :-)<br /><br />Uf, tak to bychom měli ty větší akce. Bylo jich samozřejmě víc - Game party, Cestománie, Vánoční posezení, naše účast na turnaji v Bangu! a další...<br /></div>ivohttp://www.blogger.com/profile/06487689631081864482noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-81347381092242436792011-09-02T12:18:00.006+02:002011-09-02T12:46:28.284+02:00Konec sršňůDneska jsem v klubovně objevil sršní hnízdo. Došlo k tomu tak, že do mě jeden z těch sršňů málem vrazil a rozplácl se o dveře klubovny. Chvíli jsem přemýšlel jestli ho nemám zašlápnout, ale místo toho jsem ho sledoval, jak odlétá nahoru do štítu klubovny, kde se k němu přidalo několik dalších. Takže hnízdo bylo přímo nad vchodem na půdě. To byl trošku šok, na vosy jsme v klubovně už zvyklí, ale na sršně ne.
<br />
<br />Zavolal jsem hasiče a chvilku se s nimi dohadoval, kam že to vlastně mají dojet. Přijeli asi za 10 minut i s houkáním a hned se dali do práce. V těch modrých hasičských mundůrech se navlékli do bílé včelařské kombinézy, na hlavy kukly a šli si obhlédnout místo zásahu.
<br />
<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7PC0mfKSRAUD1HWPZqO9wpJYPD-oQ4ZAmP6KZz0FRdiZVxwTocLM5VVVox7IaAvoP0JU_Jh670ifL8j7wEFiIq5C1x5-BfxdBzoy5jNPfR_21MX_kPxon-6hps7eQzwKRLG55m68bOBN7/s1600/DSC00756.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7PC0mfKSRAUD1HWPZqO9wpJYPD-oQ4ZAmP6KZz0FRdiZVxwTocLM5VVVox7IaAvoP0JU_Jh670ifL8j7wEFiIq5C1x5-BfxdBzoy5jNPfR_21MX_kPxon-6hps7eQzwKRLG55m68bOBN7/s320/DSC00756.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647710757793025714" border="0" /></a>Pak shodili to hnízdo do pytle a snesli ho dolů. Mělo dobrých 40 cm v průměru. Sršni zavření v pytli z toho moc nadšení nebyli a snažili se prokousat ven, takže je hasiči postříkali nějakou chemií.
<br />
<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqxerQoUnrHpOJFX0Brr-0vJW9R0e3UxvvL69Np7aIoCm3wUSpOAXQo4GTQlIP4EJfpoZBGIJzmXDw3cihFggbx_oemlwBopo5pt952nyFFEtNuIqokaeTSm6N1XheL472JqJKHBf7jSU7/s1600/DSC00757.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqxerQoUnrHpOJFX0Brr-0vJW9R0e3UxvvL69Np7aIoCm3wUSpOAXQo4GTQlIP4EJfpoZBGIJzmXDw3cihFggbx_oemlwBopo5pt952nyFFEtNuIqokaeTSm6N1XheL472JqJKHBf7jSU7/s320/DSC00757.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647711136936152786" border="0" /></a>Jenže to je jen otupilo a zalezli do hnízda. Takže bylo třeba rozšlapat to hnízdo a postříkat to znovu. Tentokrát už insekticid zabral.
<br />
<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpAb6oEq-KrlSmz9GhVfvzG8R7eWFaSbTswwupqW3rTcwfFvHxiER2inz4ye5SGkSniQ2q535vZbPorlUw1qpzuyaObyrQ7xT2bwupmGOC-lvVD6sut60v1GQO40N2ivFtkE1VcaKKCtww/s1600/DSC00760.JPG"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpAb6oEq-KrlSmz9GhVfvzG8R7eWFaSbTswwupqW3rTcwfFvHxiER2inz4ye5SGkSniQ2q535vZbPorlUw1qpzuyaObyrQ7xT2bwupmGOC-lvVD6sut60v1GQO40N2ivFtkE1VcaKKCtww/s320/DSC00760.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647711451688012002" border="0" /></a>Zasahující hasiči byli pěkně zpocení, páč byli na sluníčku a měli na sobě několik vstev těžkého oblečení. Nakonec prohlásili, že ten zásah byl v pohodě, protože sršni byli z toho horka na půdě klidní a nesnažili se útočit. Ale prý tam zbylo ještě kolem 20 jedinců, kteří tam ještě dneska budou to hnízdo hledat, než odletí jinam. Takže bacha!
<br />ivohttp://www.blogger.com/profile/06487689631081864482noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-87012108633148435942011-08-31T18:50:00.010+02:002011-09-01T19:34:09.910+02:00Preview: SVATOPLUKOVY PRUTY<div style="text-align: left;"><i><span class="Apple-style-span">Tento příspěvek napsal Klíště, kterému tímto děkuji. All rights reserved. Původní text jsem se pouze snažil očistit od pravopisných chyb, kterých věru nebylo málo :)</span></i></div><div style="text-align: center;">
<br /></div><div style="text-align: center;">
<br /></div><p class="MsoNormal"><span class="Apple-style-span">Jak jistě víte, náš kmínek se účastnil roverského kurzu Svatoplukovy pruty. Kurz probíhal ve dnech 19.-28.8. 2011 na skautské základně Mentaurov vzdálené asi 5 km severně od Litoměřic. Účastnili jsme se ve složení Klíště, Kájínek a Milča Kanec… a ještě nás měla doplňovat Anet, ale ta to na poslední chvíli odřekla, ale myslím, že kdyby jela na pruty s náma, udělala by určitě líp.</span></p><p class="MsoNormal"><span style="line-height: 115%; "><span class="Apple-style-span">Tak dost keců, pojďme k tomu, jak to probíhalo... </span></span>Všechno začlo tím, že Méďa zase jednou navrhnul, že bysme se mohli trochu rozhýbat a něco začít dělat a předhodil před nás návrh jet na Pruty. Aktivní jádro kmene to přijalo kladně (až na mě, byl jsem na pochybách) <i>(a taky se mu nechtělo; pozn. korektora)</i> a hned se všichni jali přihlašovat a začali se těšit.</p><div><div><div style="text-align: center;"></div><div style="text-align: center;"><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAZA33Gqf8xCALw-2AHRZXA2qknFm_ghabRywShwvUtYvLY7MUWmINv-DTEURWV06rhhyphenhyphenvPwjcVlhgA1QOJ1p9yt-RiTEW_Hwfho39PvkS3co7vq2_4rH3S7ExhVGSpt4WtWa4bAjmc8Y/s400/100_5916.jpg" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647444983762301586" style="display: block; margin-top: 0px; margin-right: auto; margin-bottom: 10px; margin-left: auto; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 225px; " /></div><p class="MsoNormal"><span style="line-height: 115%; "><span style="line-height: 115%; ">Pak když nadešel den před D a když přijeli instruktoři Pudil a Hruška, aby si zkontrolovali, koho vlastně berou na kurz, a pohovořili s námi ohledně kmene a tak, začalo to ve mně vřít a říkal jsem si, že bych mohl přijít o Mega akci (což se ukázalo jako pravdivé), tak jsem se nesměle zeptal, zdali by bylo možno se ještě přihlásit. Bylo mi sděleno, že prej není problém. Tak jsem se přidal k těšícímu se týmu. No a nezbývalo nic jiného než čekat…</span></span></p><div style="text-align: center; "></div><div style="text-align: center;"><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJeKDWFunQVtL67XDncbMJmd8lIJQ5w9yXy5Z7IkB4XClRqHes4au1tW72H5xbai30vMgx0INwHbFoRc8BxCYvUqukSMfZ_2KlssGbNE89WxIEM5MijyfLXT8D4Sg6MlG390Uimp93MqQ/s400/100_5918.jpg" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647444747504429506" style="display: block; margin-top: 0px; margin-right: auto; margin-bottom: 10px; margin-left: auto; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 225px; " /><div></div></div><p class="MsoNormal"><span class="Apple-style-span">Asi od půlky srpna jsme si začali uvědomovat, že termín odjezdu se blíží, tak jsme začali řešit technické náležitosti ohledně cesty a toho, kde sehnat černou obálku. A když konečně nadešel předvečer odjezdu, začaly vyvstávat nečekané okolnosti toho, že půlku věcí, co jsme měli mít, nemáme. Ovšem uspokojil nás můj velmi laxní přístup: „Necháme budoucího Pavla a Vencu, ať to vyřeší“…</span></p><p class="MsoNormal"><span class="Apple-style-span">Nadešlo ráno odjezdu, nakonec jsme rozhodli, že pojedeme autem. S radostí jsem se zhostil tohoto úkolu <i>(říká svému autu koblížek, to mluví za vše; pozn. korektora)</i>. Vyrazili jsme s menším asi půlhodinovým zpožděním způsobeným nakládáním věcí a Kájínkovým srdceryvným loučením s maminkou <i>(dlouze jsem se loučil pouze s Víťou a Fandou; pozn. dotčeného korektora)</i>. Vybaveni energiťákem a dálničkou ještě teplou z tiskárny jsme vyrazili na dálnici směr Brno. Většinu cesty do Brna jsme nasadili dosti hektické tempo <i>(je to rebel!; pozn. korektora)</i>, protože jsem si potřeboval dokázat ze 130tka je pro slabochy, což se ovšem projevilo na spotřebě. Takže od Brna dál už byla cesta klidnější a nebýt dosti nepříjemné průtrže mračen </span>na Vysočině, kde jsem místy vůbec neviděl <i>(jsem rád, že to říkáš až teď; pozn. mírně vyděšeného korektora)</i>, co se přede mnou děje, by cesta vůbec nestála za řeč.</p><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9FWX3bsyz6XOk23mySZ2aIV5sZxX0iAkjLU5uAWQL-1HzKirPEKFL2qli2-WlYmhDrIP1NbM0pvt7TYF-lmlwFP1cwAU-IH6t1voRL8Z4TaV96WRy4ogkVq5ltclemlhgUFZ7jronrDA/s400/100_5919.jpg" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647444300957720466" style="display: block; margin-top: 0px; margin-right: auto; margin-bottom: 10px; margin-left: auto; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 225px; " /><p class="MsoNormal"><span class="Apple-style-span">Do Litoměřic na náměstí jsme nakonec přijeli s krásným asi hodinovým předstihem. Ale než jsem našel vhodné místo k parkování, vyžádalo si to notnou dávku sprostých slov <i>(dlaždič je proti němu břídil; pozn. korektora)</i>. Když se to nakonec podařilo a parkovací lístek byl koupen, bylo zjištění, že město je „jak na sviňu“ vybaveno nejedním náměstím, ještě o to víc šokující. S další dávkou sprostých slov jsme se vydali hledat příslušné náměstí pěšky s myšlenkou, že ten </span>parkovací čas Litoměřicím jen tak nedarujeme. Úspěšně jsme našli Dómského náměstí i s vhodnou přístupovou cestou a po cestě zpátky jsme se zastavili v místních informacích pro mapu okolí, kde jsme potkali dalšího ztraceného účastníka. Místní domorodci se asi na Milču dívali s podivem, když začal lihovkou vymalovávat obálku a přitom kreslit po konferenčním stolku, což, jak nám potom s klidem oznámil, nešlo smazat, tak jsme radši utekli.</p><div style="text-align: center; "><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJHALD_CgJOTQTvCNIGPdRXUO6mbHREj8naR50S1ART1gmigFKWrN_5PsrekXTbvMX8gNy4B3uONsOahCAu8Ei88jn1iBP_zosNlz7zuXk5kwiZUCRplXzR-4hcxOWBEOrYQ3sSZlMXvk/s400/100_5920.jpg" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647443755768656082" style="display: block; margin-top: 0px; margin-right: auto; margin-bottom: 10px; margin-left: auto; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 225px; " /></div><div>Po příchodu na náměstí jsme zjistili, že už i další účastníci očekávají příchod Svatoplukových poslů. Pár minutek uplynulo a nakonec se stalo. Účastníci byli odvedeni na místo hostiny, ale Otrokovice zase zabodovaly, protože si nechaly věci v autě. A když jsme se vrátili na náměstí, už tam bylo vymeteno. Takže jsme vyslali rychlou spojku Milču na kole, aby zjistil, kam máme jít. Nakonec se nám podařilo dostat se na hostinu.</div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8ooXf3u7lUl2G9MD2K35KyVnL-13fR-VpVe-Vxdh8AULYs076MfvRyw4X7MdhUnvZ0FLm2Z0rrLCx4YpMYGVL89P3v57fmgtsvG0mygi24Z2kBEBYlIgImno98uIcE1Yq51As1347EIk/s400/100_5921.jpg" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5647442676395572194" style="display: block; margin-top: 0px; margin-right: auto; margin-bottom: 10px; margin-left: auto; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 225px; " /><div></div><p class="MsoNormal"><span style="line-height: 18px; "><span style="line-height: 18px; "></span></span></p><p class="MsoNormal"></p><p class="MsoNormal"></p> <p class="MsoNormal"><span class="Apple-style-span">Tady bych svoje vyprávění ukončil. Jak naše dobrodružství pokračovalo dál, co jsme se na prutech naučili, snad i fotky a co bude dál s kmenem, se dozvíte na schůzce. Takže neváhejte a přijďte bude to MEGA NÁŘEZ !!! <i>(mega hej tř tř chudrž, pozn. korektora)</i></span></p><p class="MsoNormal"><i>
<br /></i></p><p class="MsoNormal"><i>Fotky nafotil Milča.</i></p><p></p><p></p><p></p></div></div>Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-51307511600806959722011-07-18T12:34:00.000+02:002011-07-25T17:07:33.166+02:00Puťáček 2011 - Žďárské vrchy<div style="text-align: left;">Od 1. do 9. července se část žabek a roverů vydala na putovní tábor do Žďárských vrchů. Později se k nám připojili také skauti v čele s Ivem a Mirou. Původní tvrdé jádro mělo ale pouze 6 členů. Stan Jurek nový: <b>Anet + Zuzka</b>, stan Jurek starý a prosakující: <b>Milča + Kájínek</b>, stan Coleman s prasklou tyčkou: <b>Adéla + John</b>.</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div>Kdybych měl popisovat všechno, co jsme zažili, tak by to byl menší román, takže z každého dne vypíchnu jenom pár bodů:</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div><b><i>Den první</i></b></div><div>Sraz na nádru jako obvykle.</div><div>Každý dostal slušný <b>příděl high-endového a vymazleného jídla</b>: 5 paštik z Babic, 1 miništangle vysočinky, 2 nová smetanová taveniska, 3 konzervy (fazole s párkem, čočka s párkem, lečo), půlku chlebiska a 2 lehce otlučená jablka (Zuzka s Anet měly místo těžkých konzerv ultralehké těstoviny).</div><div>Asi mám malý batoh - musel jsem vyházet pár nepotřebných věcí (3 trika, 1 trenky, 1 mikina, 1 kroj) a hned se mi tam všechno vlezlo... No, až na půlku chleba, kterou mi vzal Milča, a vysočinu, kterou mi vzala Anet.</div><div>Když John hledal lístek, Zuzka ho popohnala: <b>"Tak pohni, taťko!"</b> John hned zareagoval: "Neboj, mamko." To nás dost pobavilo, jenom průvodčí se díval nějak zmateně.</div><div>V Brně jsme měli čas tak jsme si koupili něco na zub: točenou zmrzlinu, která nechutnala jako točená, nebo turecký gyros od nějakého Mustafy a spol.</div><div>Dojeli jsme až do Světlé nad Sázavou.</div><div>Odtud jsme šli tak 4 kiláčky a u Vilémovce našli supr louku na stany. Když jsme postavili stany, už tak supr nebyla. Lítaly tam jakési bzučící potvory. Humus! Ani repelent Predator XXX nepomáhal.</div><div>Rozhodli jsme se, že se půjdeme projít a narazit na hospodu. <b>Haškův ležák</b> (38 Kč).</div><div>Vyčůrat a spat.</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div><b><i>Den druhý</i></b></div><div>Ráno jsme vyrazili do Lipnice na prohlídku hradu. Byla to vlastně zřícenina, ale vstupné osm pětek bylo, jako bychom šli na Karlštejn.</div><div><b>Lákadla hradu</b>: zeď, díra, tmavá díra, díra ve zdi (okno), pokladna se suvenýry, záchody.</div><div>Začalo pršet.</div><div>Koupili jsme Méďovi dřevěnou pohlednici a čekání na Adélu, která si ještě prohlížela zdi a díry, jsme si zkrátili vlastními ilustracemi pohlednice. Hlavně Johnův <b>Superman</b> stál za to.</div><div>Přestalo pršet.</div><div>Pak jsme se vydali najít oči a uši vytesané do skály, ale místo toho jsme našli zatopený lom.</div><div><br /></div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZHOJ7WNl4EyyZYMhI_zIvJP5IuHT8jdQS4SbAaejvruSB-kuG11x5kovZBKgySmvso3fKmFlAxQ4HD_JkXadplhmxj0pheRnyXD0B8KokPc5uNhmCx0x-TBHe8x5KCxue2LIE1_OKvn0/s400/lom.jpg" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5632904685506618834" border="0" /><div>Po cestě jsme jedli třešně, rybíz, <b>lesní jahody a borůvky</b>.</div><div>John zpíval svoje hitovky.</div><div>Dřevěná pohlednice se zlomila.</div><div>Na Orlíku nás nechali přespat přátelé hradu. Ještě před spaním jsme se vydali do motorestu něco pojíst (+ Bernard 12°/Kofita nebo co).</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div><b>Den třetí</b></div><div>Ráno hnusný déšť. <b>HUMUS</b>. Ve stanu mokro až na půdu. Rychle jsme se schovali pod střechu a posnídali.</div><div>Pak jsme se rozhodli, že si cestu zkrátíme a pojedeme vlakem z Humpolce do Žďáru, odkud půjdeme <b>k Velkému Dářku</b>. A taky jsme tak udělali. Pršelo jen se lilo, ale šli jsme. Nasadili jsme docela rychlé tempíčko, abychom to měli už za sebou.</div><div>V kempu u Dářka na nás čekala nádherně podmáčená louka a hlavně sprcha! Kluci - dámská sprcha - odtékala. Holky - pánská sprcha - neodtékala. (zlomyslný smích) Pak jsme to zakempili do místního restauračního zařízení a nadlábli se (+ Rebel 12°/ Kolikola).</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div><b><i>Den čtvrtý</i></b></div><div>Prší. Humus. Naštěstí jsme se probudili až k poledni.</div><div>Čekali jsme, až se k nám připojí skauti. Čekali jsme kde jinde než v restauračním zařízení.</div><div>Zuzka s Anet vystřihovaly čajové pytlíky. Milan a John hráli medžiky. Adéla si četla. Já jsem se nudil.</div><div>Nuda přerušena naučnou stezkou kolem Dářka. Už nepršelo a bylo to oukej. Potkali jsme sbalenou slámu a trochu se na ní vyřádili.</div><div>Když jsme přišli do kempu, skauti ve složení <b>Aleš, Cycynek, Martin, Mates, Peťa V. a Peťa Z</b>.už byli na místě. Sdělili jsme si naše dosavadní dojmy v hospodě a šli jsme spát.</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div><b><i>Den pátý</i></b></div><div>Další den se naše cesty opět rozdělily, my jsme šli do Žďáru vybrat peníze a sníst meloun a skauti šli kolem Dářka.</div><div style="text-align: center;"><iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.blogger.com/video.g?token=AD6v5dwQUhgoYlUoRA0qDf3JmLUqXROkOxIaZ8KXIL2YFMrKll5QOSFHZ-AOCUHWw0H3UpG2aUDpmB1ohFvlaYdZjA' class='b-hbp-video b-uploaded' frameborder='0'></iframe></div><div>Z hnusného počasí se ale najednou udělalo <b>děsný sparno hele</b>! Takže když jsme se ve Žďáru nadlábli a vydlábli meloun a vyrobili helmu Jardy Jágra, rychle jsme spěchali k Dářku, protože tohle bylo úplně <b>koupací počasí</b>, a navíc, Ivo měl v plánu půjčit <b>šlapadla</b>.</div><div style="text-align: center;"><iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.blogger.com/video.g?token=AD6v5dxCZST6t11zkna__0B5sFt7WqC7Uobn5vEZWRSDdHjC81pnno8JRPbgPqTfvFWpzcur1K_RAEGdrO26J7XrHA' class='b-hbp-video b-uploaded' frameborder='0'></iframe></div><div>Dářko bylo studené jak Němka. Trio Milča, Mira a já jsme se tam nakonec odvážili, ale hned jsme vylezli. Prostě máčky. To Adéla tam hupsla jako by nic a plavala aspoň půl hoďky. Na šlapadlech to byla sranda, nikdo se neutopil ani nepotopil... I když, šlapadlo s posádkou ve složení: Aleš, Mates, ale hlavně Ivo a John mělo co dělat, aby neskončilo na dně mořském (rybničním).</div><div>Večer jsme šli do staré známe hospůdky, kde byl nějaký country band, co to tam úplně rozjížděl.</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div><b><i>Den šestý</i></b></div><div>Konečně jsme opustili Dářko a vydali se směrem na Devět skal. Pažák.</div><div>Začalo <b>hledání kešek</b> pod odborným dozorem Miry (nenašli jsme jenom jednu, což je bez GPSky docela úspěch).</div><div>Naobědvali jsme se na Žákově hoře, kde si skauti zahráli první hru na pamatováka (nevím proč, ale Líza Simpsonová byla za dva body...).</div><div>Vylezli jsme na <b>Devět skal</b> a pak jsme si u čerstvě natřeného rozcestníku zahráli druhou hru: hod šiškou na turistickou značku.</div><div>Cesta vedla kolem různých skal a Milča z toho byl úplně nešťastný. Na žádnou si totiž nemohl vylézt. Myslím, že měl horolezecký absťák.</div><div>Došli jsme do kempu. 1 Poličské pivo, prosím. Holky se pohoupaly. Nadlábli jsme se. Zahráli jsme si stolní fotbálek, ale bohužel jsem se nepotkal s formou. Ivovi byla dovezena kytara.</div><div>Šli jsme spát (velké zklamání :D).</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div><b><i>Den sedmý</i></b></div><div>Přes tři autobusy jsme se ocitli u přehrady <b>Vír</b>. Nějak jsme vylezli na hráz a tipovali jsme kolik má metrů. Metrů měla dost a nejblíž byla Adéla.</div><div>A pak do kopce na Zubštejn. Solidní krpál, navíc bylo zase děsný sparno.</div><div><b>Zubštejn </b>jsme celý prolezli a našli obří kešku.</div><div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgoEKAl-QGlVkfI6lf0zNBWGs7V4VmWbPeFMPfJc1e1t-I_IAXkwa08kJ_WEchJjYMwwnV5QGRCwom6ghsJNCUgIa7kic2pcb91RU-9Z6g9Z4K6RK_nj0BsKhgOzPUl027obF-_Ou4xXbI/s400/zubstejn.JPG" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5632901718347656850" border="0" /></div><div><b>Souboje na kládě.</b> Soupeři Johna se všichni váleli v kaluži krve na zemi, ale ve finále John narazil na Iva. Zem se třásla, stromy se lámaly. A Ivo nakonec zvítězil, ale John měl víc bodů, takže celkově vyhrál on.</div><div><b>Dobývání strážní věže</b> - šišková válka. Obránci věž uhájili.</div><div><b>Stezka odvahy.</b> John kvílel ukázkově, Cycynek se bál a Mates šel úplně jinama.</div><div><br /></div><div><b><i>Den osmý</i></b></div><div>Ze Zubštejna jsme šli na <b>Pernštejn</b>. Cesta byla místy dost jako v pralese. Bohužel mačetu jsem měl až na dně batohu, tak jsem ji nevytahoval.</div><div>Poobědvali jsme před sámoškou, kde jsme skoro vykoupili nanuky.</div><div>Na Pernštejně jsme si odpočinuli a šli do Nedvědic na véču.</div><div>Našli jsme supr louku, kde jsme přespali <b>pod širákem</b>. Stan si pro jistotu postavil Ivo s Mirou a Zuzka s Anet.</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div><b><i>Den devátý</i></b></div><div>V pět ráno začalo pršet. Přikryl jsem se bundou a přemýšlel, jestli jsou spacáky vodotěsné. John pořád říkal, že je to jenom přeháňka. Pršet nepřestávalo. Když jsme se probudili, bylo naštěstí zase děsný sparno.</div><div>Vyhlásili jsme pořadí v minitáborové hře. <b>Vyhrál Mates</b> a dostal nanukový dort.</div><div>Na nádraží poslední společné foto a pak domů. Ve vlaku to Ivo rozjel s kytarou, takže cesta rychle ubíhala.</div><div>Přijeli jsme do Otrokovic, dali jsme třikrát zdar puťáku a rozešli se domů.</div><div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-UZF7uFiZ5mrfs6qEutyNQunH5EtrI5awIgCDEjl4Ug5MYDWB2iUkoD90DZBEFtXAxgUdjnwCHRk49PankyYXryTfu8XhZfcu1WujkyF_whhVArt4dqPhxitExXSMp9pKa01EfiUmPdE/s400/spolecne+foto.JPG" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5632901087482976498" border="0" /></div><div>Nepamatuju si, kolik kilometrů jsme ušli, ale to není důležité. Prostě jsme si to užili. (ale ty kilometry by někdo mohl napsat do komentářů)</div><div><br /></div><div><b>Vyhlašuji soutěž!!! </b>Do komentářů napište jednou větou, jaký byl puťák podle vás! Nejlepší komentátor bude odměněn čokoládou nevyrobenou v Polsku!</div><div><br /></div><div><br /></div>Unknownnoreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-45431461700166836902011-07-17T09:01:00.010+02:002011-07-19T00:29:20.934+02:00Světlušky a skautky na Moravské SahařePoslední víkend v červnu jsme se světluškami a skautkami zakončily výpravou, která se plánovala hodně hodně dopředu. Účast nebyla stoprocentní, ale i tak nás nebylo málo. Všechno začalo pátkem 24. 6. ráno. Holky dostaly omluvenky do školy, aby nebyly žádné problémy. Už jen cesta do vlaku nebyla přímo vzorová. Půlka si stěžovala, že mají těžký batoh, některé se zasekly ve dveřích, některé dokonce nemohly vyjít tři schůdky vedoucí do vlaku. No… Tak nám to nějak začalo :) <p class="MsoNormal" style="text-align: left;" align="left"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/-9YyGRuErUNA/TiKdHq1FOwI/AAAAAAAAAB8/naE-WKVM-a8/s1600/Moravska%2Bsahara%2B%252818%2529.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-9YyGRuErUNA/TiKdHq1FOwI/AAAAAAAAAB8/naE-WKVM-a8/s320/Moravska%2Bsahara%2B%252818%2529.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5630235239248116482" border="0" /></a><br /><br />První v pořadí byla návštěva Zoologické zahrady v Hodoníně. Batohy jsme si nechaly u paní v pokladně. Holky dostaly papírek s úkoly, které měly během rozchodu vyplnit. Na konci se losovalo o mini cenu. Anetka s Natkou trávily nejvíce času krmením koz. Na oběd jsme si daly hranolky v místním bufítku. Vypravily jsme se zpátky do města, kde se nakoupilo jídlo na další dva dny. <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/-utjufPnupjg/TiKdnP2YB4I/AAAAAAAAACE/xsTc3KA6kAk/s1600/Moravska%2Bsahara%2B%252816%2529.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 242px;" src="http://1.bp.blogspot.com/-utjufPnupjg/TiKdnP2YB4I/AAAAAAAAACE/xsTc3KA6kAk/s320/Moravska%2Bsahara%2B%252816%2529.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5630235781761599362" border="0" /></a>Nastupujeme do vlaku a vyrážíme směr Bzenec Přívoz. Od zastávky do kempu, ve kterém nás ubytovali v chatkách, to bylo kolem 3-4km. A doba cesty, kterou jsme ušly, trvala asi přes dvě hodiny. Jídlo jsme táhly se Zuzkou v taškách, které po ňáké době ztratily uši. Takže tašky pod pažu a jdeme. Konečně dorážíme do kempu. Holky se jako první ptají na bazén. Pán nám řekl, že bazén není zrovna nejčistší. Ale to už byly holky dávno v bazénu. Po oschnutí jsme se vypravily k Žilkovému dubu. To je dub uprostřed borovicového lesa, ke kterému se váže jedna strašidelná příhoda. Na véču jsme si na ohýnku udělaly maso s bramborami zabalené v alobalu. Foxka nám to všechno pěkně okořenila, takže to byla mňamka. Po náročném dnu zaleháme do spacáků.<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/-JbFx3agrkv0/TiKd7guChCI/AAAAAAAAACM/RQuXfViZTbo/s1600/Moravska%2Bsahara%2B%252835%2529.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="http://1.bp.blogspot.com/-JbFx3agrkv0/TiKd7guChCI/AAAAAAAAACM/RQuXfViZTbo/s320/Moravska%2Bsahara%2B%252835%2529.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5630236129887421474" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/-T9u-8Tfr6ug/TiKeGJG8qnI/AAAAAAAAACU/WgtmUa2t6wQ/s1600/Moravska%2Bsahara%2B%252852%2529.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 240px; height: 320px;" src="http://1.bp.blogspot.com/-T9u-8Tfr6ug/TiKeGJG8qnI/AAAAAAAAACU/WgtmUa2t6wQ/s320/Moravska%2Bsahara%2B%252852%2529.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5630236312528005746" border="0" /></a><br />Ráno na nás čekala rozcvička připravená skautkami. Naplnily jsme břicha makovcem a dětským kapučínkem, které po pravdě nechutnalo zrovna podle našich představ. Ale i tak se to dalo vypít. V kempu se začala připravovat svatba, a tak abychom nepřekážely, vyrážíme k meandrům Moravy. Délka trasy opět nebyla dlouhá, ale i tak nám to zabralo půl dne. Došly jsme k lomu, kde se těží písek. To, že lom byl oplocený a všude byly značky Vstup zakázán, holkám vůbec nevadilo. Jezdily po zadku dolů i nahoru, křížem krážem. Z písku postavily hrad a už nás čekal asi jen jeden km na místo, kde budeme spát.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/-HY_tUDHXrm4/TiKeTzhrMVI/AAAAAAAAACc/55uHJT2BfFI/s1600/P6250809.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-HY_tUDHXrm4/TiKeTzhrMVI/AAAAAAAAACc/55uHJT2BfFI/s320/P6250809.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5630236547252695378" border="0" /></a></p><p class="MsoNormal" style="text-align: left;" align="left">Po odložení batohů, postavení stanů a po uvaření oběda, jsme se daly do plavek a z příkrého srázu do Moravy. Tahle akce (koupání v Moravě) byla původně tajná. Ale po telefonátu Anetčiného taťky není utajeného lautr nic. Znělo to asi takhle: Ahoj tati! Unáší nás proud, skáčeme bungee jumping a děláme suky. Překlad: Koupeme se v Moravě, válíme se v písku a vážeme uzly. Skautky připravily pro světlušky menší hru. Před večeří si holky vytáhly barvy na tělo, což znamenalo, že nikdo nezůstal čistý. Obličej, nohy, ruce, břicho i záda. Všechno bylo pomalované všelijakými obrázky. Po večeři, až se setmělo, se odehrála stezka odvahy. Přes den velké hrdinky, ale v noci se to neodváží jít ani 200m samo… Jo, to jsou naše holky :) Před uložením ke spánku se zhodnotil celý rok. Světlušky dostaly pamětní listy, malou drobnost a všechny dostaly kokina.<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/-GDNp_MjFER4/TiKeqhAtAzI/AAAAAAAAACk/nZFLBU0dp8A/s1600/P6250868.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-GDNp_MjFER4/TiKeqhAtAzI/AAAAAAAAACk/nZFLBU0dp8A/s320/P6250868.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5630236937419555634" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/-nnWQZW_8PDg/TiKe0GbqawI/AAAAAAAAACs/m4hKuLuRIsE/s1600/P6250862.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-nnWQZW_8PDg/TiKe0GbqawI/AAAAAAAAACs/m4hKuLuRIsE/s320/P6250862.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5630237102083566338" border="0" /></a><br />Ráno nás čekalo balení a cesta domů. Abychom si usnadnily cestu a hlavně ukrátily, šly jsme skrz lom. Slunce pražilo, v zápětí sprchlo pár kapek, a zas svítilo. Na nádraží přicházíme o něco dřív, tak jsme se rozhodly, že půjdeme na oběd. Poblíž ale nevidíme žádnou restauraci, tak máme v plánu se někoho zeptat. Jenže v Bzenci v neděli ani noha, tak nám nezbylo nic jiného než zazvonit na panelák. Otevřela nám milá paní, která nejspíš vařila něco s mrkví, protože tím voněl celý dům. Doporučila nám jeden motorest kousek od nádraží. Batohy na záda a vyrážíme. Uvítala nás paní s koťátkem, jehož příhodu raději zmiňovat nebudu. Zuzka vytahovala Foxce z nohy žihadlo od vosy, které se nakonec ukázalo, že nebylo žihadlo. Daly jsme si kofolu, polévku a hranolky. Zakončily jsme to zmrzkou a teď už spěcháme na vlak. Po únavném, ale myslím, že vydařeném víkendu se vracíme domů o 2hoďky dřív. Tímto holky zakončily školní skautský rok 2010/2011. Příště snad účast stoprocentní ;)<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://4.bp.blogspot.com/-o0Njw-ga5u4/TiKfFd-mlII/AAAAAAAAAC0/ce9QatHyVrY/s1600/Moravska%2Bsahara%2B%252820%2529.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="http://4.bp.blogspot.com/-o0Njw-ga5u4/TiKfFd-mlII/AAAAAAAAAC0/ce9QatHyVrY/s320/Moravska%2Bsahara%2B%252820%2529.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5630237400461907074" border="0" /></a></p>Anethttp://www.blogger.com/profile/03167142052483124523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-77120175249974544742011-07-05T20:00:00.011+02:002011-07-06T08:51:11.007+02:00Přes prázdniny nelenímeI přes prázdniny se pořád něco děje. Zatímco ostatní (Roveři, Skauti, Žabky) chodí po Vysočině, tak Medvěd doma datluje do počítače a snaží se ladit střediskové weby tak, aby byly od září opět v pořádku.Střediskové weby:<br /><ul><li><a href="http://www.skautotrokovice.org/">www.skautotrokovice.org</a></li><li><a href="http://skautotrokovice.blogspot.com/">skautotrokovice.blogspot.com</a> -<span style="font-weight: bold; color: rgb(255, 0, 0);"> <span style="color: rgb(51, 204, 0);">všímáte si, že je celý v novém?</span></span><br /></li><li><a href="http://zlateoci.wz.cz/">zlateoci.wz.cz</a></li><li><a href="http://www.facebook.com/pages/Skaut-Otrokovice/243592849323">facebook.com/SkautOtrokovice</a><br /></li></ul>Krom toho se rodí nápady na zářiový nábor, ve kterém půjde o 2000 pokladů.<br />Připravujeme se taky na Zlaté Oči, které vás čekají v listpadu, třeba tak že teď mají vlastní galegii na Rajčeti:<br /><br /><img style="float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt; width: 60px; height: 60px;" src="http://www.rajce.idnes.cz/u496476/avatar/60px.jpg" alt="Zlaté Oči" border="0" /><br /><a href="http://zlateoci.rajce.idnes.cz/">zlateoci.rajce.net</a>Méďahttp://www.blogger.com/profile/17675224803391917786noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-74507996274646570002011-04-25T13:21:00.023+02:002011-07-06T13:49:38.457+02:00Ivančena 2011<img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgH-dhX_Q1PUT6MN4y49x6TQV87a8qXrAMZYdz9XGdGxl5CYiZPY3lU5YqFwzSQGrSluoFjRMiXi8hCEcFySnKJCCvA5g2qvhjQTjP_p_6LfrCyAOcGLkQuHckyOrTnXd8Wx9geVkwsxzI/s400/ivancena.JPG" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 224px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5599598494635228722" border="0" /><br /><div style="text-align: justify;">Letos jsme se chytře vydali <b>na Ivančenu o týden dřív</b>, abychom se u ní nemuseli moc mačkat s ostatními skauty. No a taky byly jarní prázdniny a přímo sqělé počasí, tak proč toho naplno nevyužít? Sraz byl jako obvykle na nádraží, kde jsme zjistili, že účast je docela mizerná. Hlavně roveři to flákali (nejvíc Klíště :D) - tři kousky z deseti není moc dobrá vizitka. No, aspoň jsme nemuseli brát tolik stanů... Nejdřív jsme jeli écéčkem do Ostravy. Celkem muka. <b>Vlak narvaný</b>(Ivo po cestě na nádraží: "No aspoň že si ve vlaku sednem, ve čtvrtek nikdo nejezdí.") , stojíme v uličce, okna nejsou otevírací a klima je jenom v kupéčkách. Nářez. K tomu chce ještě uličkou projet Polka s občerstvovacím vozíčkem. Měla skvělé organizační schopnosti a všechny si nás v uličce srovnala na jednu stranu a ještě do toho stihla pekelně rychle mluvit polsky.<br />Pak přesedáme a jedeme do Frýdku-Místku. Tam se naším domovem na jeden den stane skautský dům. Je nám přidělena tělocvična s <b>horolezeckou stěnou</b> - to ocení hlavně vlčata a skauti. Shodí batohy a už šplhají, visí, skáčou a řvou. Pak jdeme s Méďou a Anet na obří nákup do teska - chleby, paštiky, klobásečky, záviny, jablka, tatranky, rostlinné tuky (prostě másla) atd. Je toho plná krosna. Večer se pak hraje Městečko Palermo a vyhrávají samozřejmě mafiáni :) Ještě udělat sýrovou pomazánku ze sýra a rostlinného tuku a pak jdeme na večerní procházku po Frýdku (a taky Místku). A pak jdeme spát. Na každého naštěstí vyjde pohodlná matrace, takže je vše oukej.<br /></div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggdndeIeIEVFxI2zXeg012TsFvOT2slcRAr4kpyVn-g7X1Atee_Bm7aa_AA8d8hUoOAkKK034duc86i4Go-ob-kJmqXPFdRy8ILiMAlS-KDbduFpCQU-KP3YfIzPAhaQM5mMbdHVsVdAI/s400/stena.JPG" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 224px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5599597219692499234" border="0" /><br /><div style="text-align: justify;">Druhý den ráno jdeme navštívit místní zámek. Je v něm <b>muzeum Beskyd</b>. A hodně skleněných vitrín. A hodně vlčat a skautů.<br /><i>Sklo + vlčata + skauti = mírně nervózní paní průvodkyně.</i><br />Naštěstí je sklo bytelné, takže se nic nerozbilo (až na nějakou truhlu, ale tu paní průvodkyně na místě opravila). V poslední místností je obrovský losos s velkýma parohama (dobře, možná to byl los...). Před zámkem společné foto a půlhodinový rozchod pro ty mladší. Johnovi se rozzáří oči. Mluvil o tom celý den a teď je to tu - nádherná stinná zahrádka + solidní nabídka piv.<br />My starší, plnoletí uděláme jedno zdvořilostní kolečko po náměstí a už sedíme ve stínku a pijeme jedno osvěžující pivečko (nebo 60% pomerančový džus). Na náměstí se pak do středu naší pozornosti dostává kašna, takže máme za chvíli všichni mokrá záda.<br /><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQNbnKMOsR4T20iPmvSf3BhDiO-HvjXfj6iOJAnGq-taoK7Otvy2W2LcTUqJ5JWiz4Cfmi2-ea-UdO1CCfmVFp-_WZtFn1Hizr23YNZOXI6ifedIi_9TPQ_Lfw80q3qKo4p8nObYSgZ9s/s400/zamek.JPG" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 224px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5599599559742524066" border="0" /><br /></div><div style="text-align: justify;">Na oběd má být slepičí vývar bez glutamátu s mraženou zeleninou a nudlemi. Jako zákusek se bude podávat vysočina. Vodě nějak nebylo do varu, ale nakonec vše dobře dopadlo. John si krájí vysočinu přímo do polívky místo játrových knedlíčků - maso jako maso. Po obědě opouštíme Frýdka s Místkem a jedeme vlakem do Ostravice. A odtud už pěšky na tábořiště. <b>Batohy jsme měli těžké</b>. Někdo nesl stany, někdo nesl chleby, někdo nesl záviny a já jsem nesl třináctikilový kámen (zvážení provedl John, který zvedá železa, takže ví), který jsme den dva předtím před klubovnou vyzdobili. Milan si dal s batohem cvičně několik kliků, Anet se pokoušela o to samé a cvičně spadla nosem na asfalt. Pak jsme šli. Po chvilce začala bolet ramena. Úlevu ramenům přinášel pouze kačeří styl chůze - zadek dozadu, hruď dopředu - který je ovšem docela nepraktický a vzbuzuje posměch okolí. Bylo to naštěstí jenom pár kilometrů a už jsme byli na<br /><br /><b>našem tábořišti</b>. Kolem byly koně a všechno, co k nim patří :D. Vybaveni tábořiště velmi solidní - dvě kadiboudy, stůl, lavice, ohniště a potok s pitnou vodou. Skauti šli na dřevo. Po návratu se jejich stav značně lišil od stavu při odchodu. Radek měl bahno po kolena a říkal: "Bylo tam bahno." Postavili jsme stany a k večeři jsme si opekli špekáčky a chleba (Radek sušil a opékal boty). Pak jsme si s Milanem a Johnem udělali soukromou popotéku a rockotéku před stanem (John: "Milane, dělej aspoň bubny!") A šli jsme spát, další den nás přece čeká<br /></div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJQz0h040GtcOI_2l_uiZupkrFh1s1TODWSMImKNbUnWtBQ524AxIYp9atGWtWuTQAy27gNbyuvmhaiNOMZqf8JgG4SGuob_hiMJQl_4VUEKcIp6FcxSvZf7dYMil0JiuwM54zKEvcE9Q/s400/taboriste.JPG" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 224px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5599599038524021154" border="0" /><br /><div style="text-align: justify;"><b>výstup na Lysou</b>! Po ranní hyeně a sbalení stanů jsme se vydali na cestu. Vedla překvapivě pořád do kopce a byla docela únavná. Dělali jsme časté přestávky kvůli těm mladším, ke konci už jsem musel Viktora sbírat z cesty, kde bránil turistickému provozu. Nakonec jsme to ale zvládli. Na Lysé bylo lidí jak psů a psů jak psů. Sedli jsme si a každý si koupil za střediskové peníze polévku. Poseděli jsme, popili jsme a po vrcholové fotce jsme zamířili dolů k Ivančeně.<br /></div><div style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidCLUj52jaGHQY-EqQM7UJqIeDemlviS5XL6xwX9JzwN2PyEAszcQCrejiOkpURa2JEzQ1MfE_e0lNvz_qts_7sFfIbIHYYVCEdsa8ugV98Vi6lErwYAibIEATnp9whbRX2iY7VNITbqM/s400/lysa.JPG" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5599598689465203490" border="0" /><br /></div>U Ivančeny jsem konečně mohl <b>vybalit šutráček</b>. Našli jsme mu pěkné místečko tak, aby na něj bylo vidět ( je to v podstatě umělecké dílo ze známé malířské školy AKT: Anet-Kájínek-Terezie). Méďa nafotil nějaké propagační fotky, kde jsme v krojích a v pohybu (bohužel proti slunci), a spěchali jsme k hotelu Bezruč na autobus. Batoh jsem měl až trapně lehký, takže jsem si vzal od Iva stan.<br /></div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGW4ce1cs1q_IFYunlceC3jlV_maiWBtG5b8QT8wWBFGkDQxvRw4QIt5LQg550wa7YtNsTKLrBiur5mO9MVWo11xaPKIhDzCtQ6T17XR55oLGHgAhMK5UmimSGSYUIgaSFgQGg_xMn4BI/s400/sutrak.JPG" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5599598097716069138" border="0" /><br /><div style="text-align: justify;">Autobus jsme stihli tak tak a pohodlně jsme se usadili. Začal se tam s námi bavit jeden pán. Nejdřív se projevil jako velký lichotník, když Johnovi tipoval 22 let. Když se pak dozvěděl, že Anet neumí upéct velikonočního beránka, řekl jí, že nic neumí. A jeho "Vy se o ňu bijete?" všechny rozsekalo :D. Pak nám popřál šťastnou cestu a za chvilku už jsme jeli vlakem domů. Byli jsme celkem unavení, ale pak se to stalo. Radek se zabijácky podíval na Sebu a ten se začal nekontrolovatelně smát. To způsobilo, že se musel smát celý vagón. Cesta nám tak rychle uběhla a za chvíli jsme byli v Otrokovicích.<br /><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFj1h1C5rDukBoNUAQK_FAqwMkrLXsjiwx6es01lfdLqI6Z1s5GidZCDrkTRpSXsxrtqIgT-z9EwpkJLZpAgqN-d17meZj9g0l6afIaBbn1m-BrkrlACCJpnQQH1JXWNcaixGBF0l4emg/s400/akcni+fotka.JPG" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 300px; height: 400px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5599597620921077074" border="0" /><br /><div style="text-align: center;">Za rok zase!<br /><br /></div></div>Unknownnoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-14948728232224348552011-04-16T20:13:00.011+02:002011-07-05T23:00:19.733+02:00Zimní Eliška 6 aneb zažij víkend v HollywooduJe to už <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_0">ňáký</span> ten pátek, co proběhla tradiční akce Zimní Eliška. A světe div se, ale tentokrát jsme na skautské základně ve Fryštáku byli už po šesté! No a jelikož hlavní pisatel <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_1">blogu</span> letos na akci onemocněl, dostala jsem na povel napsat pár slov já.<br /><br />Letošní Zimní Eliška byla poprvé v rukou nás roverů. Pro mě víkend v <span class="blsp-spelling-corrected" id="SPELLING_ERROR_2">Hollywoodu</span> začal až v sobotu ráno. Ale ostatní členové střediska na Elišku jeli už v pátek v odpoledních hodinách. Účastníků nebylo tolik, s kolika jsme dříve počítali. Nejspíš to bylo dané počasím, které nám zrovna tento víkend moc nepřálo. Cesta proběhla nejspíš v pohodičce. Jelo se vlakem, pak autobusem a nakonec po svých. Po ubytování a naplnění hladových břich se odehrála mini <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_3">Talk</span> show, kde v hlavních rolích byl Milan a Klíště. Nemůžu říct, jestli to bylo na extra vysoké úrovni. Ale vzhledem k tomu, že tam chyběl hlavní pořadatel, se to klukům nejspíš povedlo;-) Pak se filmem Vzhůru do oblak zahájil víkend v <span class="blsp-spelling-corrected" id="SPELLING_ERROR_4">Hollywoodu</span>, tedy téma letošní Zimní Elišky.<br /><br />Ráno byla rozcvička a na snídani vánočka s oranžovou <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_5">marmoškou</span>. Po snídani každý tým hledal kartičky, na kterých byly nakreslené pohádky, popřípadě pohádkové postavičky. Kartičky jsem kreslila já s Terez, kde jsem opravdu předvedla svůj malířský talent (pohádky, které šly poznat, kreslila Terez, já kreslila zbytek). Během této hry jsme s Terez konečně dorazily. Chvíli po nás dorazil i kuchař <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_6">Micro</span>, <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_7">Tejra</span> a Adéla. Před obědem se hrála hra na louce se jménem Belgie. Tráva byla po dešti pořádně mokrá a pořádně klouzala. To byl následek toho, že nikdo po této hře nezůstal suchý.<br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/-nr3jzouDHlY/TanyfdRaC5I/AAAAAAAAAAw/xNLGeJLEMWY/s1600/IMG_8266.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-nr3jzouDHlY/TanyfdRaC5I/AAAAAAAAAAw/xNLGeJLEMWY/s320/IMG_8266.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5596270634232056722" border="0" /></a><br />Potom se poznávala filmová hudba. Většina byla lehká, nad něčím se lámaly hlavy. Přišla řada na oběd a nastal polední klid, během kterého jsme já s Méďou připravovali <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_8">azimuťák</span>. Zprvu nastaly menší komplikace s buzolou. No...<span class="blsp-spelling-corrected" id="SPELLING_ERROR_9">komplikace</span>. Spíš jsme si museli oživit určování světových stran podle buzoly. Nakonec jsme to zvládli a ani týmy se neztratily. Takže pohoda jahoda. Po večeři byla v plánu <span style="font-weight: bold;">pyžamová párty</span>, ale v prvé řadě si každý, kdo chtěl na onu párty, musel zakoupit vstupenku. Vstupenka se získala splněním (ne)náročného úkolu. Někteří museli <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_10">hejbnout</span> ušima, jiní si olíznout loket. Ani baletní umění si někteří nenechali pro sebe. Vstupenky zakoupeny, takže vzhůru na <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_11">PÝŽO</span> PÁRTY!<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/--iIL-G2yF0E/Tan1WwomnFI/AAAAAAAAAA4/4qVcDqKzn1s/s1600/IMG_8401.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 240px; height: 320px;" src="http://1.bp.blogspot.com/--iIL-G2yF0E/Tan1WwomnFI/AAAAAAAAAA4/4qVcDqKzn1s/s320/IMG_8401.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5596273783345683538" border="0" /></a><br />Párty probíhala zkrátka jako každá jiná párty. Ale na té naší jsme byly všichni v pyžamech. Hrály se hry, tančilo se a dokonce se i jedlo! Odehrála se totiž soutěž v <span style="font-weight: bold;">pojídaní párků</span>. Soutěžilo se ve dvou kategoriích. Mladší a starší. V mladších zvítězil Mates, který s plnou pusou od hořčice říkal, že ty párky <span class="blsp-spelling-corrected" id="SPELLING_ERROR_12">polyká</span> celé. V těch starších zvítězil Milan. V této kategorii se nám objevila i <span class="blsp-spelling-corrected" id="SPELLING_ERROR_13">zástupkyně</span> ženského pohlaví - Liška, která byla Milanovi v patách. Potom se pokračovalo v hraní her a tak dále. Jakožto na každé párty by měla být <span class="blsp-spelling-corrected" id="SPELLING_ERROR_14">kulturní</span> vložka, tak ani na té naší nechyběla. Přijela nás navštívit <span class="blsp-spelling-corrected" id="SPELLING_ERROR_15">tanečně</span> hudební skupina, jejíž název si zrovna <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_16">nepamatuju</span>, ale vystoupení bylo ve stylu sladkého mámení. <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_17">Pobaveníčko</span> to bylo každopádně ;-) Jenže už bylo pozdě a párty se blížila ke konci. Šlo se zkrátka do <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_18">hajan</span>. Letos to byla první noc na Elišce, kterou jsem spala na zemi. Ze spaní v pěti na jedné posteli jsem nejspíš už vyrostla... <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_19">Madračky</span> z chatek mi postel nahradily, takže žádné <span class="blsp-spelling-corrected" id="SPELLING_ERROR_20">stížnosti</span> nemám. Navíc jsme z <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_21">madraček</span> vytvořili <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_22">sandwich</span>, kvůli kterému málem někteří přišli o plíce.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://1.bp.blogspot.com/-wlk3zLsEib4/Tan1xnhnfuI/AAAAAAAAABA/kDVEYusqvOo/s1600/IMG_8417.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 240px; height: 320px;" src="http://1.bp.blogspot.com/-wlk3zLsEib4/Tan1xnhnfuI/AAAAAAAAABA/kDVEYusqvOo/s320/IMG_8417.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5596274244756930274" border="0" /></a><br />Ranní rozcvičku jsem měla v rukou já. Tohle byla pro mě další divná věc, protože až do teď jsem chodila na rozcvičky mezi posledníma. A dnes jsem musela být v té roli akčního ranního ptáčete. Všichni vyběhli na kopec, pak seběhli z kopce a bylo po rozcvičce. Takže vlastně pohodička. Pak každý tým měl za úkol postavit nápis Hollywood z malých dřevěných kostiček. To byla poslední hra na body. Vyhlásilo se pořadí nejlepších filmových štábů a nastal hromadný úklid. Před odchodem jsme si ještě dali <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_23">gulášovku</span> a teď už jen batohy na záda a vyrážíme domů. Na nádraží jsme přijeli <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_24">krapet</span> dřív než bylo napsáno v pozvánce, ale to vůbec ničemu nevadilo. Letošní Eliška byla sice opět beze sněhu, ale i tak se zážitků <span class="blsp-spelling-corrected" id="SPELLING_ERROR_25">shromáždilo</span> až až. Teď už nám jen zbývá se těšit na příští rok, snad už se sněhem ;-)<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/-fEfciBg3D-A/Tan2oDduQ7I/AAAAAAAAABI/XF6C1Dh1LEg/s1600/IMG_8432.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 180px;" src="http://2.bp.blogspot.com/-fEfciBg3D-A/Tan2oDduQ7I/AAAAAAAAABI/XF6C1Dh1LEg/s320/IMG_8432.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5596275179969725362" border="0" /></a><br />A málem bych zapomněla! Během Elišky se stala věc, která by se měla zapsat do dějin. <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_26">Tabi</span> už nemůže <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_27">machrovat</span> se svou <span class="blsp-spelling-corrected" id="SPELLING_ERROR_28">bujnou</span> hřívou. Jelikož Míša potřebovala do školy vlásenku, <span class="blsp-spelling-error" id="SPELLING_ERROR_29">Tabi</span> se nabídl, no a už to jelo. Od teď je to Justin ;-)<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/-yevJRxqomiM/Tan3URDmldI/AAAAAAAAABQ/MdiP4xlCU3U/s1600/IMG_8357.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="http://3.bp.blogspot.com/-yevJRxqomiM/Tan3URDmldI/AAAAAAAAABQ/MdiP4xlCU3U/s320/IMG_8357.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5596275939532510674" border="0" /></a>Anethttp://www.blogger.com/profile/03167142052483124523noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-40634124998444647872011-02-12T16:31:00.011+01:002011-02-22T06:55:07.430+01:00Zima jak ji neznáte 2011<div style="text-align: left;">První únorový víkend se uskutečnila tradiční akce s tradičním názvem Zima jak ji neznáte. Ještě v pátek sněžilo, takže se dalo předpokládat, že sněhu bude dost i o víkendu. Omyl! Všechno to roztálo. Páteční jednodenní obleva způsobila to, že místo na sněhu se v neděli vařilo <b>na blátě.</b></div><div style="text-align: left;"><b><br /></b></div><div>A jak to celé probíhalo? Nejdřív jsme se rozdělili do týmů a pak si každý tým měl promyslet, co bude v neděli dobrého vařit. Náš tým se rozhodl pro pořádný kus masa na česneku s bramborami.Klíštěcí tým měl tuším v plánu těstovinový salát, Milanův tým boloňské špagety a Kájin tým plněné pečené brambory. <b>Sbíhají se vám sliny?</b> Mně taky, ale nejdřív jsme museli jít nakoupit suroviny do Billy.</div><div><br /></div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZMW_7ESndyZu1IOFTInJfDOgH0ZQNVZPmR2Tpaot5WUsYb7Al4xFStqFoji_O5YEXvFNb2J_Q0OHKwqdATkAHKHAZzJvvVxV-_4-47hOyLFddX-d2SxfGWlgphN9ASZmMjN0AWj99fWA/s320/vr%25C5%25A1ky.JPG" style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 240px; height: 320px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5575026846407285042" /><div style="text-align: center;"><br /></div><div>Cestou jsme museli splnit několik úkolů, např. zjistit, co budou dávat v kině nebo jméno otrokovického faráře. Daleko nejsložitější úkol byl ale <b>získat podpis od policisty</b>. Náš tým se řídil heslem "Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi." a odvážně se odebral k policejní stanici. Tam ale odvaha opadla a nastalo váhání. Takto mi to popsal Mates: "No, tak sme tam stáli a najednou se rozsvítilo... A byl tam policajt. Říkám: "Zdrháme!", ale bylo pozdě. Ptal se, co tu děláme, a když sme mu řekli o podpis, tak se podepsal."</div><div><br /></div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQUFnyePBT0BkAsS4WacramKhkGRgdTfUmuM2r6ktxb3Q_jB6dIUKBlQZlK-7iPXZIxeC5j50HeykpIU5URIDyevHTdKELTwR6dcIOd42m_yBjIG7wCfdRA2-8s0e9P6P-bQ8bWSWL0tM/s320/deka.JPG" style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 179px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5575026582169411970" /><div style="text-align: center;"><br /></div><div>Myslím, že podobný postup zvolilo víc týmů, takže se tímto policii omlouváme:) Když bylo nakoupeno a všechny úkoly splněné, šlo se zpátky do klubovny. Tam jsme si zahráli <b>pár her na seznámení</b>, protože přeci jenom my starší jsme ty mladší moc neznali a naopak. Velký úspěch měla zejména hra Deka (ne, nikoho jsme nekopali pod dekou!!) a losování vršků. Při této hře jsem podezřele často trpěl pod Klíštětem a Johnem, kteří se zlomyslně smáli. Pak byl čas jít spát, ale nikomu se nechtělo. Nepomáhaly výchovné metody vedoucí světlušek ani má pohádka. Pak ale přišel Ivo a zjednal si respekt. A pak všichni usnuli. A byla noc.</div><div><br /></div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUZ_LI0nmGxp8wxajM7V2XZZdsG_MmoMAKP4oGixSrtjSBo_wv3KFC3994yfR-T8kfg21mos5XS16Laj8DigynOSrtenYBDHFYKLLK8X-tQH8rkw76qOYafxaXzbCUMT9DBVq10AI4cmg/s320/rozcvicka.JPG" style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 179px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5575026141220032418" /><div><br /></div><div style="text-align: center;"><br /></div><div>Ráno začalo rozcvičkou pod vedením známého Dua Pacos. Pak jsme museli do lesa na dřevo, abychom měli čím topit. Rozdělat oheň, vyrobit nějaký ten stojan na kotlík a můžem začít. Nakrájeli jsme <b>brambory</b>, a dali je vařit. Hodina - nic, dvě hodiny - nic, tři hodiny - už tolik nekřupou v puse. Nakonec se nám to povedlo, ale výsledek nebyl zrovna rovnoměrný, poněvadž jsme zapomněli míchat. Ale co byste chtěli? V týmu samí kluci, nezasvěcení do tajů kuchyně :D</div><div><br /></div><div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNo00bb3Ha6H2GXyoEuc4DFyknSD_eGTsvU4gAza7n2AJ_WDID_STx7dIP70xvTubYTPSWakSA6GTWL3UmGi93CLhzlnHWTx_GqoLUUy6lVv0eRxMqUWYnCDBH9TyY3xITsVHpcFqqMK4/s320/ohen.JPG" style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 179px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5575025937435556098" /></div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTNrhLZKtFuulJUBTLHR7RItWQjAcJ7ytKFj3h44gXTmRcVv89kAgZ0B6IZ15MoAnzLN5bg7hNH-fW6DA-k4JoHbJZb4kG6HSJSzYIkGcM9hVBkfVtSXpBv9WwreL8zHgJjGa9HXnpmoI/s320/ohen1.JPG" style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 179px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5575025715894957682" /><div><br /></div><div>Ostatní týmy si vedli o něco lépe než my, ale my jsme to vařili s láskou. Mates pak vynalezl superzpůsob na rozfajrování ohně, takže to šlo líp. Ostatní měli už dávno uvařeno, když my jsme slavnostně ukončili restování masa. V očích kouř, v žaludku prázdno, takže rychle to všechno musíme sníst! <b>Hlad je nejlepší kuchař</b>, takže nám to strašně chutnalo. Mňamka.</div><div><br /></div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXrRsa-YtdBvgL33ecNbzhi2IP1cfG6IdHu7PxhodgfT0OjMfqS9AcazYAOch6KlgQ8-8vIGoXgQAi3dm2qcaBFFLEUigjO4EYiO0dAXoTESeccUMV5uFt14yshSzWvh-50BJoypUxnr4/s320/konecne.JPG" style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 179px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5575025493923605634" /><div><br /></div><div>Zima jak ji neznáte se letos opravdu vydařila. Do příště potrénovat vaření brambor a bude to bez chybičky. Před vyhlášením výsledků jsme se ještě s Johnem, Svaťou a Milanem nahecovali do vypití obrovského hrnce s čajem. John měl nejvíc žufánků, ale jenom za cenu hrubého faulu na právě pijícího Kájínka. Vaření po zásluze <b>vyhrál Kájin tým</b>, ale všichni dostali drobnou sladkou odměnu a hlavně nálepku! Příští rok snad už na sněhu ;)</div>Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-4136949848927124862011-02-10T15:32:00.000+01:002011-07-06T13:50:46.265+02:00Zlaté oči 4<div style="text-align: left;">Teď jsem si uvědomil, že jsem ještě nenapsal o posledních Zlatých očích! A to je velká chyba, protože to byla opravdu vydařená, ale hlavně vtipná akce. 20.11.2010. Náš tým <b>Tetra Fix</b> ve složení Kozlowitz Lemur, já, Klíště a Milan (od nejstaršího) vchází do prostoru Otrokovické besedy.</div><div><br /><div><div><div><div>Přicházíme trochu později, poněvadž jsme se ještě stavili v bille... <b>koupit kondomy</b>. Teď to rychle musím uvést na pravou míru: my jsme je nepotřebovali pro osobní potřebu, ale kondomy byly jednou z položek, která neměla chybět v našem vybavení během hry, a co je psáno, to je dáno. Vyslali jsme tedy Lemura (je přece nejstarší :D) aby je v bille koupil. Pokladní se ho zeptala, jestli nemá Billa kartičku, trochu na něj mrkla no a celou záležitost měl z krku. Hned na začátek jsme se královsky bavili.</div><div><br /></div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4uZSvu05KyYScsacXH4bNOQOF0_1YM7dM9IsXqV0U9Ec-ZrxG_emjJTQXLBJt9F4gQCO_R_w3yy96BHnMFab_BDqAL9NBVpVpQaTuTb1ul5B07L0kWcj3EMfTMWePh5HkTwdp25ll_TQ/s320/beseda.JPG" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5572823910597742434" border="0" /><div><div style="text-align: center;"><br /></div><div>V místnosti na besedě bylo hodně lidí. Nezvyklé. <b>7 týmů</b>! Supr! Obhajoba loňského vítězství bude pořádná výzva. Po úvodní prezentaci se dostáváme do role budoucích agentů, kteří mají ukázat, že na to mají, a vyluštit pár šifer. Dostáváme pytel a.. už nic, hra začíná, vypadněte.. Sbohem a šáteček. Co teď, sakra?! V pytli je čokoláda, bonbóny, toaleťák, nějaké brambůrky a <b>MÁJKA</b>.</div><div><br /></div><div style="text-align: center;"><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiz9H7JzgjJZvMmozrncYWZSsK5jCfHmeXZcreKYHa13RxyyQ4_xI0K74pXyq5KOUwNsTLah2yGRspcAM65ci02g-xtqZL_4tJfdzU665pM-spPUC7PhUJ_usdXd0XVo877oZVSpBrSZfE/s320/majka.jpg" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5572823114702764834" border="0" /><br /></div><div>Vůbec nevíme, zkoušíme různé capiny, ale k ničemu to nevede. V tom Klíště objevil na brambůrkách tečky pod písmeny! Jo! Máme to! Po přečtení otečkovaných písmen jsme slušně řečeno nabuřeni. Vzkaz "Vedle jak ta jedle" opravdu nedokáže povzbudit :D</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div>Jsme zoufalí, voláme nápovědu. Ta nám říká, že máme pořádně prozkoumat májku. Lemur ji zkoumá velmi důkladně a zdá se, že mu chutná. Nic. Sedíme a střídavě každý hypnotizuje svým pohledem kulatou zlatou konzervu. Někdo řekne: "Tak asi máme jít do Babic, no..." Návrh je zamítnut. Asi po hodině na po další nápovědě na to přicházíme: Vodítko v podobě zmenšeniny SPZky bylo ukryto pod etiketou.</div><div><br /></div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh11jPcqdB3W9bGXry8qait1EVwZjpP3ssd3uhkWkePG99pxEHKi3V4Gm9JSpFVgISOL4SGkAGm1g_2pd4bz9bku5HhyphenhypheniVpUvyBxrDXAXf7r-1jOCcMel-Dj64U7B-R2SNp8A5fq-Hwl6Y/s320/podchod.JPG" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 214px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5572823288708649458" border="0" /><div style="text-align: center;"><br /></div><div>Nadáváme si, že jsme tupí. V rychlosti nacházíme auto i se zadáním dalšího úkolu. Početní příklad a fotka zobrazující část pomníku. Příklad je těžký, nikomu se do toho nechce, ale... počkat, ja vím, kde ten pomník je!!! <b>Stíhací jízda začíná.</b> Všichni jsme z Otrokovic a známe své město. Na rovinu říkám, že jsme šifry přeskakovali a šli jenom podle fotek (v podchodu nás trošku zdržel Lišák Tom). Ale pak... Na fotce bylo <b>modré okno</b> v cihlové budově. Konečná.</div><div><br /></div><div style="text-align: center;"><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvN2gIPaih7FdevKLZha3KXQGsTDNnpYqKqlhGIbNnQCpoRP4WlYJv_85scBvZGrV4cKuhjj8lfKzrIuwFk_yeeo-UbXVH6IMVYSWaJtQ2ZZX7ebtaIEaDqoo9MDRnODrB2wkIzQycb0I/s320/modre+okno.JPG" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5572822788991799906" border="0" /></div><div>Nikdo neví. Do šifry se nám nechce. Zkoušíme štěstí, jdeme k technickým službám - nic, jdeme kolem tomy - nic, jdeme ke stadionu - nic. Jdeme do altánku ke klubovně - sedíme, jíme, luštíme šifru. Je jednoduchá. Za čtvrt hodinky ji máme. A kvůli tomuhle jsme chodili hodinu po celém Baťově! Okno je v Tomě. Nacházíme ho, objekty na dalších fotkách poznáváme, stíhací jízda pokračuje.</div><div><br /></div><div>Až pak... Na fotce je číslo popisné 682. Nikdo neví. Jdeme podle čísel na domech... Nenacházíme. Morálka v teamu upadá. Jdeme do altánku u klubovny. Fotíme fotku našeho týmu. Vidíme, že v klubovně se svítí. " No nic, aspoň se jdem ohřát." Když vidím šestsetdvaaosmdesátku na klubovně, málem mě trefí šlak. Do skautu chodím skoro 10 let a nikdy jsem si toho nevšiml.</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div>Uvnitř je teplo a párky. Přicházíme sice jako poražení, ale <b>zážitek skvělý</b>. Když vyprávíme, jak to celé probíhalo, většina si ťuká na čelo. No doufám, že tohle fiasko aspoň trochu vyváží naše týmová fotka.</div><div><br /></div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJsNtEtpGlu24zTO8-04c10FQsyZ8aZiBLMX61FCI1SAYJMmY7bqKpU73ijet_htbDP12hcZ4ZTrQpJ__YikuzfOkyJEZqT4gxtTbN7XuwKnOfc-BLTplBVeKx36zET7s4tTUmqR-Y1AM/s320/houhou.jpg" style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 213px;" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5572822443830809218" border="0" /><div><br /></div><div>PS: Organizátorům děkujeme!</div><div>PPS: Pánskou ochranu jsme po celou dobu hry nepoužili... a ani nebylo k čemu.</div></div></div></div></div></div>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-31832960628087217142011-01-20T22:49:00.005+01:002011-04-11T19:04:30.922+02:00KOMIKS - Smutný příběh o kytceNa letním táboře v roce 2010 byl jeden z úkolů namalovat komiks, takto se s tím vypořádal Kájínek.<br /><br /><div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgS3iKM3S2qXY4VEZTpJCn4yZF-HS72P70GCMcICTeR05t8lNlwKEWHDr1ugzpHdxp7SOckfuFoljvJwfbt62WXbt1yRBUpmRZRqxd0fmG-58R6QntRW8rK3w4hZ70FTEk8Oq4rKShyphenhyphenLtw/s1600/EMOkytka.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 279px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgS3iKM3S2qXY4VEZTpJCn4yZF-HS72P70GCMcICTeR05t8lNlwKEWHDr1ugzpHdxp7SOckfuFoljvJwfbt62WXbt1yRBUpmRZRqxd0fmG-58R6QntRW8rK3w4hZ70FTEk8Oq4rKShyphenhyphenLtw/s400/EMOkytka.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5564388659347316482" border="0" /></a>autor: Kájínek<br /></div>Méďahttp://www.blogger.com/profile/17675224803391917786noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-837770426698143462011-01-09T19:06:00.007+01:002011-01-19T14:43:54.056+01:00Vánoční besídka 2010<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZtXEZDcLj9TQ0RKvrdvdrEbXWs6vERdaPlD26LFIS5CjsBSBEQZqL51BDEmLLVKAmDEBrO3fSjVSdaVdkNRHiynx-HVwdrwH_3ZROnN64qFqInOFVQ9BQQ3wMNr8KU2Tc1ocjJeXV7vU/s1600/037.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZtXEZDcLj9TQ0RKvrdvdrEbXWs6vERdaPlD26LFIS5CjsBSBEQZqL51BDEmLLVKAmDEBrO3fSjVSdaVdkNRHiynx-HVwdrwH_3ZROnN64qFqInOFVQ9BQQ3wMNr8KU2Tc1ocjJeXV7vU/s320/037.jpg" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5563891962281753410" /></a><span class="Apple-tab-span" style="white-space:pre"> <span class="Apple-tab-span" style="white-space:pre"> </span> </span><i><span class="Apple-style-span">vysmáté otrokovické středisko :)</span></i><br /><div><br /><div style="text-align: left;">Jako každý rok si roveři po minulé vánoční besídce říkali, že s přípravami musí začít mnohem dřív, nejlépe už v září. A jako každý rok jsme se k besídce dostali až tak v půlce listopadu. Po dlouhých diskuzích o našem programu zvítězil Medvědův návrh, že bychom mohli udělat animaci.</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;">Sedli jsme si ke stolu a začali jsme vymýšlet. Naše tvůrčí schopnosti neznaly mezí a za chvíli jsme měli připravený opravdu nadupaný scénář. <b>Animace</b> se měla jmenovat sice fádně: Štědrý den, ale měla být složena z asi 8 dílčích animací. Prostě pecka. Rozdělili jsme si práci do dvojic a byli jsme v klidu.</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div>V prosinci jsme zjistili, že nikdo zatím nic neudělal. Nemilé. Nejdřív se rozhoupaly holky Terka s Anet a udělaly <b>animaci o zrodu vánočky</b> a jejím bolestivém konci. Pak jsme si s Klíštětem řekli, že nemůžeme zůstat pozadu, a koupili jsme v tescu kapra. Nevěděli jsme ale, že tento <b>kapr</b> byl zřejmě vytrénován CIA, protože i když ho prodavač zabil, byl stále na živu. Klíště se ale ukázal jako rozený řezník a kapra několika ranami kladivem do hlavy <b>šetrně</b> usmrtil. A animace byla za chvíli hotová. To ale bylo z animací vše. Žádné jiné nepřibyly.</div><div><br /></div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijMaSantcIWwRsE-Go-_SgCt_q1KB0hW5uWe_i-AuiFJUVINKEqdALnnV4XreqLE7OIWYNVkV617JwWKcT7uEpTo88jv3LJaWnalPjnIvoqsbCiAzdR-cmD4t0XeXQ81pwovgfGNtF2Q8/s320/010.jpg" style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 236px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5563891088575164834" /><div style="text-align: left;"><span class="Apple-tab-span" style="white-space:pre"> <span class="Apple-tab-span" style="white-space:pre"> </span> </span><i><span class="Apple-style-span">Hou hou, Meeerry Christmas!</span></i></div><div style="text-align: center;"><br /></div><div>Rozhodli jsme se tedy přistoupit k velmi originálnímu řešení: Na vánoční besídce zazpíváme <b>tradiční českou koledu s prvky rapu</b> - rapeři Jerry Krocan a Pepa Kapr se opravdu činili! Pak náš program ještě obohatila scénka <b>Historie vtipu</b>, kterou nacvičila grupa ve složení Apple, Tábi, Lemur Kozlowitz, Danny, Tejra a Klíště.</div><div><br /></div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgX0smWIPKxYmCWFwOPC3fvyYYYRj2l_ibbMvK4x2LO-Z3f-JxOfB96fK97vOH73Vdkmg-ZtejFoK8UJ9uCYMHbzLPN7MTiHUWGTVPepUzeXAk4VVn35dXSKZD6nZ3-G966ExXTyFaADDA/s320/026.jpg" style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 241px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5563889153290856162" /><div><span class="Apple-tab-span" style="white-space:pre"> <span class="Apple-tab-span" style="white-space:pre"> </span> </span><span class="Apple-style-span" style="font-size: small; "><i>chudák Kozlovic</i></span></div><div><br /></div><div>Vánoční besídka se konala již tradičně v koncertním sále na Spoláku. Sešli jsme se dřív, abychom mohli besídku pořádně nacvičit, ale zkoušky byly hodně rozpačité. Vrchní osvětlovač Svaťa se teprve seznamoval s tlačítky a nevěděl, co kterým tlačítkem způsobí. Navíc moderátorská dvojice "Duo Pakos" Klíště-Kájínek se teprve sehrávala. V pět hodin byl sál téměř naplněn rodiči a přáteli otrokovického skautingu. Úvod patřil naší roverské koledě a pak se to rozjelo naplno.</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div>Z tanečního vystoupení světlušek v rytmu afrického <b>waka waka</b> by měla Shakira jistě radost. <b>Recitace vánoční poezie</b> v podání vlčat navodila tu správnou atmosféru, kterou podpořila <b>hra na klavír</b>. Skauti ve své scénce všem poradili, <b>jak se zbavit předvánočního stresu</b>. Do toho se promítaly <b>fotky</b> z celého roku a Zuzka měla <b>povídání o betlémském světle</b>. Největší úspěch měla ale zřejmě scénka Historie vtipu, jejíž humor byl sice pro protagonisty fyzicky i psychicky náročný, nicméně <b>obecenstvo se výborně bavilo</b>. Při závěrečné koledě, kterou zpívalo celé středisko, jsme sice zpívali jednu sloku dvakrát, ale myslím, že to vadilo málokomu.</div><div><br /></div><div><img src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcheCutkHNwbj4ck_pp_6Ujt6lHFi98rvLek93KNn-obyHzC2IHJiOsMYK8TwU2m_-CfroW2QmJMXAij9fOHuLJNmPYUEBSPdihw76faK_DNzamC1UVycMYgWqKu6uKg3k4Juwi03tYH0/s320/002.jpg" style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 240px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5563888666948728450" /></div><div><span class="Apple-tab-span" style="white-space:pre"> <span class="Apple-tab-span" style="white-space:pre"> </span></span><i><span class="Apple-style-span">famózní a mňamózní cukroví</span></i></div><div><i><span class="Apple-style-span"><br /></span></i></div><div>Po besídce si mohli rodiče koupit výrobky, které jsme vytvořili na vánočních dílnách (všemi podceňovaný <b>anděl-motorkář</b> se prodal mezi prvními). Stoly také oplývaly množstvím vánočního <b>cukroví</b> vynikající kvality a chuti. Když jsme snědli cukroví, byli jsme v sále sami. Rozhodli jsme se udělat si menší karaoke show, ale mikrofon nám byl záhy zabaven a všechno se začalo uklízet. Úplně na konci proběhla menší reflexe z níž vyplynulo, že <b>besídka se celkově povedla</b>, ale příště musíme začít s přípravami o hodně dřív. <b>Opravdu!</b> </div><div><br /></div><iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='347' height='288' src='https://www.blogger.com/video.g?token=AD6v5dy_YCTnniLRpyJ--9pK5RQ4DXNEXBe28w9vdJNRh2PdncRZzCsm9-ntpYhFFVuJJyKRodhp8D4GP_jcdpgMwQ' class='b-hbp-video b-uploaded' frameborder='0'></iframe></div>Unknownnoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-72899864831240276402011-01-08T15:05:00.004+01:002011-01-08T17:29:28.846+01:00Tábor 2010 VřesoviceMohl jsem napsat o táboru hned po táboře, ale já jsem řekl NE! Člověk je totiž plný dojmů, tudíž by byl článek značně zkreslený. No a taky byly prázdniny a o prázdninách má člověk mnohem lepší věci na práci než sedět doma a psát na blog.<div><br /></div><div>Takže, když se podívám na tábor s odstupem šesti měsíců, musím říct, že byl dobrý. Dobrý není za tři, dobrý je prostě dobrý :) A byl taky trochu jiný, protože jsme se my starší už museli trochu zapojit do přípravy programu. A byl taky trochu stejný, protože jsme jeli na staré známé tábořiště, které disponuje velmi solidními latrínami a potokem. Navíc je v blízkosti vodní nádrž, v níž sice není voda úplně průzračná, nicméně koupání bylo excelentní.</div><div><br /></div><div>A teď je tu souhrn toho, co se mi vybaví, když se řekne "Tábor 2010":</div><div><ul><li><b>velký kopec</b> po cestě na tábor - někteří se nám na tom kole docela zadýchali a chytli pořádnou barvu v obličeji :)</li><li><b>stavění stožáru</b> - vykopali jsme táákhle velkou jámu, skolili jsme v lese táááákhle dlouhý strom, dovlekli ho doprostřed tábora, šoupli jsme ho do jámy a byli jsme na sebe táááákhle pyšní</li><li><b>ranní příprava snídaní</b> - každé druhé ráno se náš kuchařský team (po tom, co byla Anet úspěšně vzbuzena) vydal objevovat taje přípravy pomazánek, aneb jak Pejsek s Kočičkou vařili dort</li><li><b>Mirek</b> a jeho přínos při interních debatách v rámci našeho červeného teamu :)</li><li><b>Dvě dívky a strom</b> :D - viz Komentáře</li><li><b>pádlování</b> na hitec nafukovacích lodích - nevím, proč nám pořád zatáčela doprava</li><li><b>Koryčanská kaple</b> - no comment</li><li><b>sborový přednes poezie</b> - všichni musí po táboru umět Pepu i o půlnoci</li><li><b>stavba nového mostu</b> - aspoň tam na nás mají pěknou vzpomínku</li><li><b>zpěv u táboráku</b> - sice falešně (z mé strany), ale s nasazením</li><li><b>vynikající strava</b> - velká pochvala pro personál kuchyně ;)</li><li><b>fotbalové kolečko mezi podsadami</b> - do příště musíme vypilovat techniku</li><li><b>noční jízda v autobuse Modrá ústřice</b></li><li><b>velký kopec po cestě zpátky</b> - tak rychle jsem na kole ještě nejel - jsem rád, že tam nebyl žádný radar</li></ul><br /></div><div>Takový byl pro mě loňský tábor. A jaký byl pro vás? Pište do komentářů!</div>Unknownnoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-60371093626782249442010-07-18T16:17:00.007+02:002010-07-18T16:26:08.338+02:00TÁBOR 2010Jako první ochutnávku z tábora přidávám vítěznou divadelní scénku: <span style="font-weight:bold;">PilaBoy & BrutvanGirl </span><br /><br /><object width="425" height="344"><param name="movie" value="http://www.youtube-nocookie.com/v/TEoc0N1Aqpw&hl=cs_CZ&fs=1?rel=0&color1=0x234900&color2=0x4e9e00"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube-nocookie.com/v/TEoc0N1Aqpw&hl=cs_CZ&fs=1?rel=0&color1=0x234900&color2=0x4e9e00" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="425" height="344"></embed></object><br /><br />Postupně přibudou další videa, fotky a texty.Méďahttp://www.blogger.com/profile/17675224803391917786noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-71206729918777132602010-05-05T21:15:00.004+02:002010-05-25T22:22:11.456+02:00Vzpomínky na letošní Elišku<center><iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.blogger.com/video.g?token=AD6v5dxebnzl1ZR0Iyvl0yLolpi73LAhlHLGDMLXcL8NX2wjF4wXi6PYEVLEGmhEWaLYLCGgwbE12CvHvEQMSjECcg' class='b-hbp-video b-uploaded' frameborder='0'></iframe></center><br /><br /><object style="background-image:url(http://i1.ytimg.com/vi/tJqB22dEZIA/hqdefault.jpg)" width="425" height="344"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/tJqB22dEZIA&hl=cs_CZ&fs=1"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/tJqB22dEZIA&hl=cs_CZ&fs=1" width="425" height="344" allowScriptAccess="never" allowFullScreen="true" wmode="transparent" type="application/x-shockwave-flash"></embed></object>Unknownnoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-85146504446664817462010-05-02T14:40:00.016+02:002011-01-18T16:02:21.231+01:00Ivančena 2010 - druhý pohled<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQ74IJAuNET3w5TBj6sS8R0nPfqvFRCoeGeowMHEKWFyrrhyX8F5JCaL23QKy0rw3pRSMD_go7mZFCgG6rHK-tIT0_atAvXM90-LCCGL17xbLDMzp6qHrQFXAqaiNC-otXCZzfkuuqrIA/s1600/IMG_3560.JPG"><img style="float: right; margin: 0pt 0pt 10px 10px; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQ74IJAuNET3w5TBj6sS8R0nPfqvFRCoeGeowMHEKWFyrrhyX8F5JCaL23QKy0rw3pRSMD_go7mZFCgG6rHK-tIT0_atAvXM90-LCCGL17xbLDMzp6qHrQFXAqaiNC-otXCZzfkuuqrIA/s320/IMG_3560.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5466665845684695042" border="0" /></a>Druhá skupina skautů z našeho střediska ve složení: Medvěd, Gonzáles, John, Svaťa a vlčata: Martin, Cycynek, Radek, Matěj, Aleš se na Ivančenu vydala až v sobotu ráno. A to pěkně brzo ráno. Sraz na vlakovém nádraží jsme měli už v 5:15, což někteří nesli velmi těžce. Čekal nás ale jen jeden přestup a dvě a půl hodiny nerušené jízdy vlakem až do Frýdlantu nad Ostravicí. Tady jsme chvíli nejistě čekali na bus, který nás přiblížil do Malenovic, odkud jsme po modré vyrazili směr Ivančena. Podle očekávání vlčata začala skuhrat hned za první zatáčkou, ale nakonec nikomu nohy neupadly a i přes remcání všichni došli. Předpověď slibovala krásné počasí a bylo tomu tak. Sluníčko svítilo jako blázen, my se potili v jen v kroji, ale některým vlčatům bylo "pořád zima" i ve dvou mikinách. Image je image. K Ivančeně jsme došli brzo, takže jsme mohli dát klukům rozchod a v klidu se věnovat obědu. Mezitím jsme si obhlídli mohylu a pozdravili se s mnoha známými skauty např. z Lesní školy, ze Zlína a dalších koutů republiky.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKLAdpnAIOPAhyphenhyphensgf8-4HH5lATrLi1jLgFWTOdcPYZJB2jCivIrnqfu6MUSc5pNkSFYF6O6yi3WLVutU7rEqDnyWil03jYOTwFOWY54Jve8y4BX8xqC33Pke4ZWMPxufgpsB09ySXa9ks/s1600/IMG_3641.JPG"><img style="float: left; margin: 0pt 10px 10px 0pt; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKLAdpnAIOPAhyphenhyphensgf8-4HH5lATrLi1jLgFWTOdcPYZJB2jCivIrnqfu6MUSc5pNkSFYF6O6yi3WLVutU7rEqDnyWil03jYOTwFOWY54Jve8y4BX8xqC33Pke4ZWMPxufgpsB09ySXa9ks/s320/IMG_3641.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5466667103886806386" border="0" /></a>Potkali jsme se s první výpravou z Otrokovic a obsadili jsme společně altánek. Mezitím co jsme vychutnávali okolní atmosféru a výborné svačiny, kolem altánku kroužil <span style="font-weight: bold;">zelený míček</span>. To už jsme se ale chystali ke slavnostnímu ceremoniálu, který nejen zahájilo, ale taky ukončilo utrpení v podobě trubadůrů, kteří hráli jak Junáckou, tak Českou státní hymnu velmi, velmi pomalu. Tempo bylo pomalejší než na funuse a dav, který se v obou případech přidal k hudbě až ve druhém verši, zpíval i přes veškeré snažení mnohem rychleji než hudebníci foukali do trumpet.<br />Po ceremoniálu a velmi pěkném projevu starosty Junáka jsme se bleskem vydali směr Lysá hora. Známá cesta uběhla rychle za chvíli jsme se posilňovali na lavičkách před Šantánem, hospůdkou na vrcholu Lysé hory. Sluníčko stále krásně svítilo a my jsme se museli vydat směrem dolů k hotelu Petr Bezruč odkud už nám frčel autobus do Frýdlantu. Následná cesta domu vedla vlakem před Ostravu hl.n., takže o nějakých 60 km více něž cesta tam. Jiná možnost ale nebyla. O půl 8 jsme vlčata předali na nádraží v Otrokovicích a šli jsme vydařený výlet zhodnotit k Peciválům.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOIqluxFCVOC09WNvAafEB5s8x9jiDSldWgX89Obgr4DZu60Q6RLFoKfuMmkQ8ZKiVANMMfVVXoqeEneY6Lyv726uxoOZhgaYks8je4lgj-G9nvFpTCd9Wrnwg7vw9o0-5RVK2E-LhwdU/s1600/mohyla.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 129px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOIqluxFCVOC09WNvAafEB5s8x9jiDSldWgX89Obgr4DZu60Q6RLFoKfuMmkQ8ZKiVANMMfVVXoqeEneY6Lyv726uxoOZhgaYks8je4lgj-G9nvFpTCd9Wrnwg7vw9o0-5RVK2E-LhwdU/s400/mohyla.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5466664379589340466" border="0" /></a>Méďahttp://www.blogger.com/profile/17675224803391917786noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-38990168374236836772010-04-25T11:01:00.007+02:002010-05-03T17:05:58.191+02:00Ivančena 2010Letos se naše středisko rozdělilo na dvě skupiny. Ta prvni (naše) se na Ivančenu vydala už den předem a rozhodla se přespat ve stanech. Druhá (jejich) jela až v sobotu ráno. V naší skupině byli tito: ve stanu A Zuzka Lišková a já, ve stanu B1 Ivo a Bubu, stan B2 Peťa Zábojník, stan B3 nějaké ty skautky:) , stan B4 skauti ve složení Apple, Deny a Tábi.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7IYeRPii2HlK9yOWyaj6tZUUZBf6MD7A5-DY4T3m_mLsNpwOxkMKNnvnlHPTqyO4FziIpymAaeYYHSXIwKdzFmqbikrV-Y97vjFipSJSa0cUosl-asxmMIhWGb4eSWg7DN5GW3oXiFeo/s1600/vlak.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7IYeRPii2HlK9yOWyaj6tZUUZBf6MD7A5-DY4T3m_mLsNpwOxkMKNnvnlHPTqyO4FziIpymAaeYYHSXIwKdzFmqbikrV-Y97vjFipSJSa0cUosl-asxmMIhWGb4eSWg7DN5GW3oXiFeo/s320/vlak.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5467060091539853938" border="0" /></a>Pravda, účast roverů nebyla zrovna výstavní, ale Klíště se aspoň přišel rozloučit na nádraží. Jeli jsme écéčkem do Ostr<span style="font-weight: bold;">av</span>y, pak oso<span style="font-weight: bold;">ba</span>kem do <span style="font-weight: bold;">Fry</span>dku-<span style="font-weight: bold;">Mis</span>tku a pak moto<span style="font-weight: bold;">ra</span>kem do Frydl<span style="font-weight: bold;">an</span>tu. Tam se naše skupina rozdělila na drsoně a saláty následovně: Drsoni: Bubu a já, Saláti: zbytek :D Saláti jeli autobusem až k hotelu Bezruč a odtud na Ivančenu, Drsoni šli už z Frýdlantu. A celkem se zapotili, za což může má smska Ivovi: "Schvalne kdo tam bude driv :D" Nasadili jsme tempo, kterým jsme zdolávali kopec za kopcem. Nakonec skupina Salátů přece jen zvítězila, ale pouze o čtvrt hodiny. Kdybychom nefotili romantické západy slunce, tak je skoro máme.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRzoTFS9ijPpcf3bwfC2mLnOgHEwGRCgZvMViJGsc3KJJtevbusTPAllEfOVIS7-AQ8NcY5wWTt2oND3fAl_tRfSXzOETxsNJzJUkAf1R4q5C8DbAVrxomNdKGRU8Cpby_As3HJbSNp8w/s1600/fotograf.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 240px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRzoTFS9ijPpcf3bwfC2mLnOgHEwGRCgZvMViJGsc3KJJtevbusTPAllEfOVIS7-AQ8NcY5wWTt2oND3fAl_tRfSXzOETxsNJzJUkAf1R4q5C8DbAVrxomNdKGRU8Cpby_As3HJbSNp8w/s320/fotograf.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5467059926352822290" border="0" /></a>Postavili jsme stany, posilnili se nějakým tím žvancem a rozhodli se udělat si noční výšlap na Lysou. Nahoru to šlo dobře, jídla bylo dost, navíc mě v kapse hřál BOBÍK maxi čokoládový. Měli jsme neuvěřitelné štěstí, poněvadž na Lysé byla ještě otevřená hospůdka. Tam jsme si dali občerstvení v podobě kofoly nebo piva. Pak přišly na řadu polévky. Zelňačka vs česnekačka. Dilema. Dlouhé váhání. U mě zvítězila česnekačka. Bohužel. Mohlo se to jmenovat taky Kuchařova pomsta. Koncentrace česneku byla nebývale vysoká, až moc vysoká. Chtěl jsem skoro vytočit číslo 150. Nicméně jsem to všehno snědl a přežil, následovalo vrcholové foto a sestup dolů.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEganlriYELIqMe0pLxPXG3zQpEHjQhTge23qucYmoetSf7HMjNjTiFfwJN9LT3HNGX-aol1ss5MVezZi_K5kUw_AlLgKRFx0lZWTCRd4XOOcw3LDml4DfVOqp_BKRfhcEnjH5i65Nuu9ko/s1600/turista.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 240px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEganlriYELIqMe0pLxPXG3zQpEHjQhTge23qucYmoetSf7HMjNjTiFfwJN9LT3HNGX-aol1ss5MVezZi_K5kUw_AlLgKRFx0lZWTCRd4XOOcw3LDml4DfVOqp_BKRfhcEnjH5i65Nuu9ko/s320/turista.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5467059697047795010" border="0" /></a>Dolů se šlo hůř. Mohl za to sníh, tma a bílý králík, který nám přeběhl přes cestu. Přede mnou šel Ivo, kterému jsem svítil na cestu. Jednou jsem trochu s baterkou uhnul z cesty a... Ivo byl na zemi, bylo to rychlé, nečekané. Ivo se zvedl a začal mi vysvětlovat že jsem mu nesvítil na cestu a... Ivo byl zase na zemi, ještě rychlejší a nečekanější! :D Byl celý od bahna. Pak přišla další tragédie: Anet si ušpinila svou šmoulí rukavici! Přišli jsme ke stanům (vyžvýkal jsem 2 žvýkačky a řádne si umyl zuby, aby mě Liška vůbec pustila do stanu) a šlo se spat.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmFdxIaST5WVMYyH_ZCRggT8uvzIyTyLOAHPSwcnSzQS5nhLht_GZ0JTANaQzIKzpx1_qc3_lWeTG8dmXS2qVagi1FkkT1qyUBaLDYeoqF6z9QHElrA-YJGvppX0F_6RHFfe9r6D3KZaQ/s1600/svata+a+kumpani.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmFdxIaST5WVMYyH_ZCRggT8uvzIyTyLOAHPSwcnSzQS5nhLht_GZ0JTANaQzIKzpx1_qc3_lWeTG8dmXS2qVagi1FkkT1qyUBaLDYeoqF6z9QHElrA-YJGvppX0F_6RHFfe9r6D3KZaQ/s320/svata+a+kumpani.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5467059458501111858" border="0" /></a><br />K ránu mě probudily skřeky nějakých cizích skautek ve vedlejším stanu. Skandální! Na nos a na nohy kosa, v břiše prázdno. Makovec vše zachránil, Terka s Anet si "vařily" nudle, Ivo čaj z ostružinových listů. Bohužel se mu tam připletlo nějaké jehličí a tráva, takže dostal krycí jméno Jemča - Lesní směs. Charakteristika chuti: teplý. Sbalili jsme stany a čekali až příjde druhá skupina. Čas jsme si krátili ekvilibristikou se <span style="font-weight: bold;">zeleným míčkem</span>. Taky jsem si bez problémů došli pro placku Ivančena, která byla zadarmo!<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-680F1aY93qY5mR1nQEC5wMatdtlJoLgBeyeXWx72VtXjg6tF7XEFBuooZrlkSfLMjCEiWjfp_61zFsbuJyrELt17PjlCxzi8U8OOZvzqm2mWEYSgTVwjvvQU4s7NNcdF2jf0U42ic04/s1600/ustanu.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-680F1aY93qY5mR1nQEC5wMatdtlJoLgBeyeXWx72VtXjg6tF7XEFBuooZrlkSfLMjCEiWjfp_61zFsbuJyrELt17PjlCxzi8U8OOZvzqm2mWEYSgTVwjvvQU4s7NNcdF2jf0U42ic04/s320/ustanu.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5467058824339001522" border="0" /></a><br />Pak už byl čas ceremoniálu, setkali jsme se se zbytkem našeho střediska. A co to nevidím: Svaťa tam byl taky, nevídané!:) Taky jsme se neúspěšně pokusili s Bubušem svázat Anet tkaničky, ale moc sebou házela a ječela. Následoval ceremoniál, zapěli jsme si skautskou a československou hymnu, vyslechli podařené projevy a pak se kroky našich dvou střediskových skupin opět rozešli. Oni šli na Lysou, my dolů.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFrpxe5bzR-6FT9ITgM-0ckJT1hGtpoFqH6x-jUmUFLGPNqso0VDNvVk038b-wuUDIM6IosP6JbNGtjdxGtdFTmvgQec3kOXXi7ycH2x6GFdHDnq_Y-BUuAbFcK2RImGQxnU60iK6u6dc/s1600/ivuv+postoj.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFrpxe5bzR-6FT9ITgM-0ckJT1hGtpoFqH6x-jUmUFLGPNqso0VDNvVk038b-wuUDIM6IosP6JbNGtjdxGtdFTmvgQec3kOXXi7ycH2x6GFdHDnq_Y-BUuAbFcK2RImGQxnU60iK6u6dc/s320/ivuv+postoj.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5467058085349581378" border="0" /></a>Cestou dolů jsme opět vytáhli <span style="font-weight: bold;">zelený míček</span>, tentokrát jsme do něj kopali. Cesta byla z kopce, takže nám dost utíkal, takže jsme za ním spěchali a každého předbíhali. Ale nikdy nám nespadl mimo cestu. To až se do míčku opřela Anet. Míček se nádherně nesl, dvakrát poskočil a zmizel v hloubi lesa. To nás zdrželo a vyslechli jsme si posměch od jedné bandy skautek. Nicméně potom se naše souhra výrazně zlepšila a tuto zlotřilou bandu jsme zase předběhli, což pro ně musel být velmi potupný zážitek:).<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2QHNRSSCfympbn_9M-k7W5Zs7mvEXXTX-3S7h5nzbeQacbmNHH8jl_faf3g1dsETHMwz9JCLW7As3ADGlyz0ODdx12_dKDFPZhrVZhCViQRQ3VqRZDNBv-dvtf8JHcTOp9lKLVrXsljs/s1600/deny+v+hospode.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2QHNRSSCfympbn_9M-k7W5Zs7mvEXXTX-3S7h5nzbeQacbmNHH8jl_faf3g1dsETHMwz9JCLW7As3ADGlyz0ODdx12_dKDFPZhrVZhCViQRQ3VqRZDNBv-dvtf8JHcTOp9lKLVrXsljs/s320/deny+v+hospode.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5467057363973925442" border="0" /></a><br />Zastávka v hospůdce v Malenovicích. Občerstvení v podobě piva a kofoly. Smích vzbuzovaly naše fotky z mladých let, které kolovaly okolo stolu, pak si k nám ještě navíc přisedl zvídavý pán, který měl "každé oko jiné" a minimálně 5 piv v sobě. Ptal se nás, co jsme zač a a co v tom skautu děláme. Odpověděl jsem mu popravdě, že hrajeme fotbal:D.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-Qlzh4v7ocC_rnzc0iKcGWsH5tmXpPIRDaIYS6T4lujyrq_2DWIHdwzXa76-RGw3-ux8a1BFIzVXk6BWqxs2tlHnne0HOPgjIZp_8qtkFFEBIW90C_WGawA-Pjrfwe0WDFSPdq8mdiL4/s1600/odjezd.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-Qlzh4v7ocC_rnzc0iKcGWsH5tmXpPIRDaIYS6T4lujyrq_2DWIHdwzXa76-RGw3-ux8a1BFIzVXk6BWqxs2tlHnne0HOPgjIZp_8qtkFFEBIW90C_WGawA-Pjrfwe0WDFSPdq8mdiL4/s320/odjezd.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5467055597101980018" border="0" /></a><br />Pak jsme šli dál, až jsme došli do Frýdlantu. Na řadu přišel konečně můj Bobík, ale snědl jsem jen půlku, protože Bubu říkal něco o střevních potížích. Pak jsme si šli házet, kopat a pinkat se <span style="font-weight: bold;">zeleným míčkem</span> do parku vedle nádraží. Byl čas odjezdu, kupodivu jsme si ve vlaku i sedli. Zjišťovali jsme, že jsme v obličeji pěkně opálení, nebo spíš spálení jak ředkvičky. Navíc mi Bubu přivázal tkaničky k sedadlu, což od něj nebylo hezké:D. Na řadu opět přišel <span style="font-weight: bold;">zelený míček</span>, jenž ovšem zapadl pod sousední sedadlo, a já jsem se musel po kolenou plazit před trojicí evidentně potěšených dam ve středních letech. Ale našel jsem ho. Přestup do rychlíku, pytlík gumídků (nebo kyselých žížalek?) a výstup v Otrokovicích.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEkvwTOsg2Kl67lLmZgIpjyDmbHConI7rJSzDAyVBLTK6srw4L8AL4N2EQ0X-A_9pqxjLbHqqQpob9x_IvnuD4hsU97PKVEzX6R4fRUbRecjXQabd7yCTWqA4u0Wg3B5N9ldKW0PsXIDI/s1600/chacha.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 299px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEkvwTOsg2Kl67lLmZgIpjyDmbHConI7rJSzDAyVBLTK6srw4L8AL4N2EQ0X-A_9pqxjLbHqqQpob9x_IvnuD4hsU97PKVEzX6R4fRUbRecjXQabd7yCTWqA4u0Wg3B5N9ldKW0PsXIDI/s320/chacha.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5467054453443403458" border="0" /></a>Unavenost, ale spokojenost. Ivančena se podobně jako loni dost vydařila. Nářez.Unknownnoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-73805740404975427692010-04-04T19:27:00.010+02:002010-04-16T21:52:43.785+02:00Tour de BunčV neděli před pondělím (tím Velikonočním) se uskutečnila cyklistická výprava s oficiálním tématem "Poznej krásy Chřibů". Já a Klíště jsme ale měli motto vlastní "Jez a pij, co hrdlo ráčí!", které jsme hodlali uskutečnit v hospodě na Bunči. Sraz byl v deset u lávky, což byl problém, poněvadž lávka je dlouhá a má dva konce. No ale nakonec jsme se sešli a jelo se. A kdo že jel? <span style="font-weight: bold;">Zuzka</span>, <span style="font-weight: bold;">Milan</span>, <span style="font-weight: bold;">John</span>, <span style="font-weight: bold;">Méďa</span>, který jezdí do práce na kole za každého počasí, <span style="font-weight: bold;">Bubu</span>, <span style="font-weight: bold;">Klíště</span> se svým pirátským kolem a <span style="font-weight: bold;">já</span>.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD1ppQh7R50BSXAbYZRyO0Qvm5AUbmpPIfMXk9uD-RWLfU2LWUr-nWxSoJVeIOXCYO1YbpsaVBdI1ciDPw44elJV9iFvU42aJrSfJRuChuDA8O3d4KUtocKqdoGfNQAjSwbjXeSDJCUSA/s1600/lamapa.png"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 225px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD1ppQh7R50BSXAbYZRyO0Qvm5AUbmpPIfMXk9uD-RWLfU2LWUr-nWxSoJVeIOXCYO1YbpsaVBdI1ciDPw44elJV9iFvU42aJrSfJRuChuDA8O3d4KUtocKqdoGfNQAjSwbjXeSDJCUSA/s320/lamapa.png" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5456576066232428370" border="0" /></a><br />Cesta tam byla kopcovitá a v mapce je vyznačena růžovočervenou barvou. V popředí peletonu se pohybovali všichni, v pozadí se pohyboval John, což bylo způsobeno zejména Ivovým kolem Zelený ďábel. Byli jsme téměř u cíle, když se mi stala ta nemilá událost: do přehazovačky se mi zabodl jeden zlotřilý klacek, který způsobil nejdříve samovolné přehazování, potom hrkání a nakonec nefunkčnost některých převodových stupňů. Nicméně vidina jídla na Bunči byla tak silná, že jsem tyto technické potíže s přehledem překonal.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlUpHXRrqbuIFmkKdhFg3avxGw9UKFER6p3xNJRn6eZRBRbmDtMBhPj__CYabyVgQ86Zo2B__dzV1kz4kEyJJT1DOExO8OwmUB054yWDE2P89RQ7N3PXhfXgqJ1XMs5IDgI1_6GkFiK50/s1600/Fotografie0216.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlUpHXRrqbuIFmkKdhFg3avxGw9UKFER6p3xNJRn6eZRBRbmDtMBhPj__CYabyVgQ86Zo2B__dzV1kz4kEyJJT1DOExO8OwmUB054yWDE2P89RQ7N3PXhfXgqJ1XMs5IDgI1_6GkFiK50/s320/Fotografie0216.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5460824180403124082" border="0" /></a><br />Na Bunči jsme měli štěstí a chytli volný stůl. A začlo objednávání. A co jsme všecno snědli? Někteří měli hrachovku nebo zelňačku, pak přišel hlavní chod: kuřecí steaky s křenem a feferonkami, vepřová panenka plněná mozzarelou a špenátem, bramboráčky se zelím, kuřecí maso se třemi druhy sýrů... Jedním slovem <span style="font-weight: bold;">mňam</span>. Nakonec jsme si všichni kromě Zuzky dali ještě delikátní zákuseček v podobě palačinky (1 ks), nebo jablečného závinu se šlehačkou (2 ks).<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1gk0_u8Wz2mZ4eaB3RkVcoalSozuvoVmEbveAnhuVvqENGn0-REBVu09MfzFELG9amC3iFtz6yTl6TbjCt_twVcxAEw54KIlM6r2BThrQAOv1vFlzKsHpHerz61PMH6ZgTQEppgi2fvM/s1600/Fotografie0220.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1gk0_u8Wz2mZ4eaB3RkVcoalSozuvoVmEbveAnhuVvqENGn0-REBVu09MfzFELG9amC3iFtz6yTl6TbjCt_twVcxAEw54KIlM6r2BThrQAOv1vFlzKsHpHerz61PMH6ZgTQEppgi2fvM/s320/Fotografie0220.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5460824828598799762" border="0" /></a><br />Takto posilněni jsme se vydali pěšky na <span style="font-weight: bold;">Brdo </span><span>(na mapce modrá barva)</span>. Byla to příjemná procházka, jen jsme museli čekat na Klíštěte, kterého oběd zmohl a tam kdesi v mlází hledal ten správný lopuch s beruškou. Mezitím Milan vylezl na hromadu dříví a v této souvislosti se připomnělo, že Klíště by na to neměl. Na Brdu jsme si zakoupili slosovatelné vstupenky na rozhlednu, které slibovaly výhru v podobě obědu na Bunči. Výhled nebyl ideální, poněvadž sklo bylo pokryto vrstvou much. No aspoň jsme se zapsali do návštěvní knihy.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0VzWEZjKiVwwd6rtFaNyiZ6XDK1i31U30rTAsgDs9Ahwfi29nSf-k9MUFQso_QDibJVxY0VFzMyqOlsFZNJ7NSyI3Nhfpw8yTJqKX_gliOEDiVtWCGQ2IBlegzA94sAJznvl1hp9IM7E/s1600/Fotografie0219.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0VzWEZjKiVwwd6rtFaNyiZ6XDK1i31U30rTAsgDs9Ahwfi29nSf-k9MUFQso_QDibJVxY0VFzMyqOlsFZNJ7NSyI3Nhfpw8yTJqKX_gliOEDiVtWCGQ2IBlegzA94sAJznvl1hp9IM7E/s320/Fotografie0219.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5460824454696139362" border="0" /></a>Cestou zpět Klíště dokázal, že na to má, a vylezl hbitě na hromadu dřeva. Přišli jsme zpět k hospodě, znovu se občerstvili (česnekačka, grilovaná klobása, pivo, ...) a vyrazili jsme na cestu domů. Cesta byla převážně z kopce a na mapce je vyznačena zelenou barvou. Peleton se i přesto poněkud roztrl a dohromady se dal až u železničního přejezdu v Babicích. Do Otrokovic jsme mířili po cyklodálnici podél Baťova kanálu a Moravy. V Napajedlích jsem stačil nabourat do Bubuše, za což se mu ještě jednou omlouvám. V Otrokovicích jsme se ještě zastavili u pojízdného stánku na přístavišti, který však neoplýval výběrem ani kvalitou.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgf49Hu_O26F8FxASDLYTN8qrkWKwXRHHhegmH_lBrQybbmPwO3-MruXxPBdnPTN-ezcBuhIw_rdZwV2K3NbWIUoEROO7VvP8OKqi6XUJ1odu7y9B2Aavl_F3saaERuzaupUQtaWLpZ06c/s1600/Fotografie0238.jpg"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgf49Hu_O26F8FxASDLYTN8qrkWKwXRHHhegmH_lBrQybbmPwO3-MruXxPBdnPTN-ezcBuhIw_rdZwV2K3NbWIUoEROO7VvP8OKqi6XUJ1odu7y9B2Aavl_F3saaERuzaupUQtaWLpZ06c/s320/Fotografie0238.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5460825368059419586" border="0" /></a>Nicméně ani to nám nemohlo zkazit pocit z dobře stráveného dne. Tour de Bunč se vyvedla.Unknownnoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-35640109262688662010-03-31T15:02:00.010+02:002010-03-31T15:52:43.150+02:00DRaKOd posledního čtvrtka v březnu do poslední neděle v březnu jsme se zúčastnili rádcovského kurzu DRaK v Kroměříži. Ve čtvrtek večer jsme nastoupili do linkového autobusu, pobavili jsme se otázkou pana řidiče: "Vy jste nějaká pijonýrská skupina?" a jeli jsme. Naše složení bylo následující: Anet, Terez a dozor ve složení Milan, Klíště a Kájínek :)<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdPTNtEhEHHXI8XE6NZ-SSPTvjkqTbCuOQoYfncaYJun1AxKFzlD8AkxB061Be_znWkDjzkA5lxaBeVGVIa1ohAipseL6wewU7s4HXNsaYwSWLJ3ZckwxYFS0fpNoGcB-_RWS_bK-d5UE/s1600/IMG_2446.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdPTNtEhEHHXI8XE6NZ-SSPTvjkqTbCuOQoYfncaYJun1AxKFzlD8AkxB061Be_znWkDjzkA5lxaBeVGVIa1ohAipseL6wewU7s4HXNsaYwSWLJ3ZckwxYFS0fpNoGcB-_RWS_bK-d5UE/s320/IMG_2446.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5454793181612842098" border="0" /></a>Přijeli jsme do Kroměříže, BEZ PROBLÉMŮ našli klubovnu a vytvořili si jmenovky. Pak jsme s ostatními účastníky hráli různé seznamovací hry. Mohli jsme si také všimnout, že se tam nachází široká paleta vedoucích, mezi nimiž nechyběli staří známí Méďa, Ivo a Gonzáles, ale taky noví a neznámí (teď už zánovní a poznaní) Cipísek, Ondra alias Rudo Sakač, Kazan, Skřet, Lasička, Lesý, Kecka, Michal a mnozí další.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAT_wqelD1QqXbFV6UA4NA0kXwf0Lfg0W-PtQqitBe1I3beZZIzP5hebuuLeBDw6zxTzXqOqQxxhsKtXCFIXZT5JqERSiwoEbALJ4-Fm63qUkF5dn-TPY5D7AyhS3Yj2LPXNchSiYjjG0/s1600/IMG_2451.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAT_wqelD1QqXbFV6UA4NA0kXwf0Lfg0W-PtQqitBe1I3beZZIzP5hebuuLeBDw6zxTzXqOqQxxhsKtXCFIXZT5JqERSiwoEbALJ4-Fm63qUkF5dn-TPY5D7AyhS3Yj2LPXNchSiYjjG0/s320/IMG_2451.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5454793500774989314" border="0" /></a>Naučili jsme se pracovat s fimem, štrykovat náramky přátelsví, dělat supr značková trička, jíst jako zvěř (Kazanova rozcvička), naškrábat 10 kg brambor do 15 minut, točit filmy jak od Disneyho, tleskat do rytmu, prohrávat v kasinu, doručovat poštovní balíky, chodit jako tučňáci, zneškodnit atomovou bombu, zpívat druhou sloku Měla babka čtyry jabka nebo fotošopovat.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLTiuSBQpm2kPP3VMsNGF4xZov-Di_KdNsjOQ9TLvom34iFBbHQIhJCKI87NcAu00DJRzCVPUqPNPIf7InaWae_Ha_8D69M6WLc6cY82FuB4V11eqx-aGknoaWdMHLp8-gCIVjVTLWgh4/s1600/IMG_2489.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLTiuSBQpm2kPP3VMsNGF4xZov-Di_KdNsjOQ9TLvom34iFBbHQIhJCKI87NcAu00DJRzCVPUqPNPIf7InaWae_Ha_8D69M6WLc6cY82FuB4V11eqx-aGknoaWdMHLp8-gCIVjVTLWgh4/s320/IMG_2489.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5454793785413733138" border="0" /></a><br />A jestli budete chtít, můžem vás i něco z toho naučit ;) Tohle totiž nebyl jenom Dobrý RÁdcovský Kurz, tohle byl Vynikající RÁdcovský Kurz (VRaK), Mimořádný (MRaK), Prestižní (PRaK) a Brilantní (BRaK).<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguE-nRlwNwuISYbmdv7AEDdPRpR9lW5IQ-CiFZoZoynJIdOO3-LW1BNOlu-tJcMv-wnXvr2wRWaKuQPUPdI3DfydMUKS_u_yMMIyEAQ9G6t8uurZLlgyldC4cbBYy5O1_84GF5OtlOKIU/s1600/IMG_1693.JPG"><img style="display: block; margin: 0px auto 10px; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 214px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEguE-nRlwNwuISYbmdv7AEDdPRpR9lW5IQ-CiFZoZoynJIdOO3-LW1BNOlu-tJcMv-wnXvr2wRWaKuQPUPdI3DfydMUKS_u_yMMIyEAQ9G6t8uurZLlgyldC4cbBYy5O1_84GF5OtlOKIU/s320/IMG_1693.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5454792931692816434" border="0" /></a>Unknownnoreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-52007767310236358622010-03-09T11:35:00.006+01:002010-03-09T11:43:29.397+01:00Jeden den s filmovým štábemTo co na mě jistá paní vybalila před skautskou klubovnou jsem teda zrovna nečekal. Prý její muž točí nízkorozpočtový film, bude to točit tady u klubovny a jestli by náhodou klubovnu nemohli použít jako hlavní štáb, páč na technických službách je prý málo místa a kdesi cosi. Tak jsem řekl: "Ale jo." A byl ze mě komparzista.<br /><br />Ve středu jsem byl už po šesté v klubovně a chystal to tam na štáb. Přijeli po půl, zdravice a hned se tam rozvalili, jako kdyby jim to tam patřilo. Teda někteří. Někteří se nejdřív zeptali a pak se rozvalili taky. Během půl hodiny se z klubovny stala kostymérna, maskérna, čekárna a bufet. Pak ještě přijelo 7 komparzistů a asistent režie nás náležitě uvedl do situace: "Dobré ráno, kdo s námi točí poprvé? Aha, pár vás tu je, takže to řeknu rovnou. Filmování je z 90% čekání. Čeká se na počasí, slunce, mraky, déšť, čeká se na maskéra, na komparz, na hlavní hvězdy, na kostýmy, čeká se na kuřpauzu, čeká se na kuřáky, furt se na něco čeká. Dneska to tak vidím, že budem čekat na mraky." A čekalo se. Obloha od rána krásně vymetená, sem tam nad obzorem obláčky, které se několik minut po každém režisérově zajásání rozplynuly. Tak se čekalo a kecalo. A zjistil jsem, že ti lidé tomu fakt rozumí. Byli sesbíraní ze všech koutů republiky a měli za sebou takové "šlágry" jako Kroniky Narnie, Johanka z Arku, xXx, Oliver Twist a další. Někteří mají rozpracované dokumenty pro ČT, jiní tímhle nízkorozpočťákem jen vyplňují čas, než přijde zase další velká šance... <br /><br />Čekali jsme asi do dvanácti, pak poprvé zalezlo slunce za takový malý mráček a šlo se na to. Dostal jsem balóňák jak pro Colomba a do ruky sportovní tašku asi se 4 kily různého oblečení, prý aby to vypadalo reálně, až s ní půjdu. Dělali jsme lidi spěchající na autobus a hlavní hrdina nás předbíhal, aby tam byl první. Udělali jsme to asi 4x na zkoušku, rejža řekl: "OK, jedem na ostro" a... Oskar vylezl zpoza mraku. Tak nic, všichni bokem, budem aspoň kropit silnici. Po půl hodině kropení slunko zase zalezlo a točili jsme dál. No, celkem jsme to i s přestávkama jeli nejmíň 15x. I relativně lehká taška se po 2 hodinách docela pronese, takže když jsme končili, měl jsem ruce jak orangutan. Nachodil jsem na 100 metrech asi 4 kilometry, zato hlavní protagonista přibližně stejnou vzdálenost naběhal a vypadal na umření. A to všechno kvůli akci, která ve filmu bude asi na 20 vteřin. Náladu trochu spravilo malé občerstvení, které zatím v klubovně nachystala kostymérka a cattering v jedné osobě. <br /><br />Asi za hodinu už jsem byl v klubovně sám. Štáb i komparzisté se slušně rozloučili, všechno po sobě uklidili a dokonce i zametli :-) Ale ještě před odjezdem jsem si nechal slíbit, že se v titulcích nového filmu (jehož název je mi zatím neznámý, ale nejasný byl i pro štáb) objeví poděkování Středisku Josefa Šivela v Otrokovicích.ivohttp://www.blogger.com/profile/06487689631081864482noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-28189700459971280672010-01-21T19:39:00.004+01:002010-01-21T20:30:51.761+01:00Pátek na lyžíchV pátek 15.1. kolem šesté hodiny večerní mohli domorodí obyvatelé obce Rusava v podhůří Hostýnských vrchů spatřit minikonvoj tří automobilů ( dva české výroby, jeden francouzské), který do této obce směřoval, protože disponuje a) napadaným sněhem, b) šikmou otevřenou plochou vhodnou pro lyžování, c) lyžařským vlekem. V automobilech byli členové skautského střediska v Otrokovicích, tedy my.<br /><br />V naší skupině byli jak zkušení lyžaři (např. Milan Kanec Kanoš, Kájínek nebo Tom), středně zkušení lyžaři (Ivo nebo Méďa), tak začátečníci (Mira a zejména Liška). A byli tam určitě i další lidé, jenže si na ně zrovna nemůžu vzpomenout, tak mi kdyžtak vynadejte do komentářů;)<br /><br />Po zakoupení elektronických karet na dvě hodiny za 180 korun českých jsme poprvé vyjeli jedním z dvou vleků na vrchol kopce. Pro hodně lidí to byl první kontakt se sněhem na lyžích po celém roce, tudíž převažovaly výrazy zděšené a nejisté. Ovšem po několika jízdách již všichni získali jistotu a výrazy se změnily na samozřejmé až mazácké :)<br /><br />Poslední osoba, která měla problémy, byla Liška. Její oblouky stále nedosahovaly kvalit Šárky Záhrobské, takže se kolem ní vždy sjel hlouček, který jí radil, jak na to. Ten radil zrychlit, ten zase odlehčit horní nohu, jiný zatlačit na spodní nohu... No prostě z toho musela být nadšená (však také utrousila pěknou řádku slov, které patří spíše do repertoiru dlaždičů, ale tato situace ji omlouvá:) Nakonec se ale Liška zlepšila na tolik, že byli ostatní a určitě i ona sama spokojeni.<br /><br />No a tak jsme si tam jezdili (a sem tam padali) až do osmi. Já jsem sice ztratil kartu, bez které jsem se nemohl dostat na vlek, ale naštěstí ji našel Milan a za to mu ještě jednou děkuji. Pak jsme si sbalili svých pár švestek a odjeli směr Otrokovice (do hospody) a pak už jsme jeli domů.<br /><br />Líce rudé, tělo bolavé, ale mysl veselá :DUnknownnoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-14141992805517392202010-01-11T15:46:00.003+01:002010-01-11T18:13:46.898+01:00Filmožrouti expandujíOd včerejšího večera je celá Filmožroutská divize přesunuta na náš vlastní blog <a href="http://filmozrouti.blogspot.com/">filmozrouti.blogspot.com</a>.Moonm@nhttp://www.blogger.com/profile/11119642389918506633noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-329470671404114429.post-41138572181196199022009-12-05T11:54:00.008+01:002009-12-30T15:03:46.510+01:00Libové Zlaté oči 3<span style="font-family:georgia;">Na konci listopadu proběhl již třetí ročník této noční městské hry v ulicích Otrokovic. A u toho opět nemohli chybět roveři. Sestavili jsme neuvěřitelně silný tým: Exvoják Jirka Sisala, voják Klíště, a dva skoropacifisté Milan "Kanec" Kanoš a Kájínek.<br />Kvůli hře jsem oželel taneční, ale to mi teď vůbec nevadí. Odpoledne jsem udělal ještě poslední důležitý nákup (1 clever makovec, 1 banánová corny, 2</span><span style="font-family:georgia;"> clever mléčné čokolády) a když se setmělo vyrazil jsem směrem jídelna ZŠ TGM, kde byla</span><span style="font-family:georgia;"> centrála celé hry. Náš tým s maďarským názvem se šťastně sešel a sedl si ke stolu očekávaje soupeře. Byly tam totiž jenom 3 týmy: my, oni a oni. Ostatní soupeři ze strachu nedorazili.</span><br /><span style="font-family:georgia;"><br /></span><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1QH_qPU2roG8KsgBWwiZx-VA6ESxEz6OleywYhddl8_L6l6OAkr2K1iZD-eK9DT48nuZNhFjCO5RWvxxnbKrNA9i7tyKurExJlUL_leuONGKxE9otOByHgWv4V9nCGc6upFKYfxVNikM/s1600-h/IMG_1801.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj1QH_qPU2roG8KsgBWwiZx-VA6ESxEz6OleywYhddl8_L6l6OAkr2K1iZD-eK9DT48nuZNhFjCO5RWvxxnbKrNA9i7tyKurExJlUL_leuONGKxE9otOByHgWv4V9nCGc6upFKYfxVNikM/s320/IMG_1801.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5416212974589586722" border="0" /></a><br /><span style="font-family:georgia;">A pak to po krátké prezentaci začlo. Měli jsme identifikovat gangy, které byly rozmístěné po městě, abychom následně zjistili totožnost Velkého šéfa. Nejdřív nás mapa poslala pod železniční most přes Dřevnici. Na prostředním pilíři se už na nás šklebily xichty gangsterů. Do vody se ale nikomu moc nechtělo. Nakonec se hrdinně přihlásil Klíště a začal se brodit ne zrovna čistou ani teplou dřevnicí. Všechny gangstery vyfotil, parkrát při tom sice šlápl na rozbité sklo, ale první část jsme měli. Běželi jsme na centrálu a sestavili kód gangu a dostali jsme pozici dalšího gangu.<br /><br />Takže, kde jsme pak všude byli: na jezírkácha na nádraží, kde to proběhlo celkem v poklidu. Potom jsme šli na místo pohyblivého gangu. Každý si myslel, že tam prostě budou chodit skautští kumpáni s xichty na zádech... ale když jsme tam přiš</span><span style="font-family:georgia;">li... no prostě Ivo se tam vozil v autě a na každých dveřích byl přilepený jeden xicht. Byl to pro nás celkem šok, poněvadž náš fotoaparát i přes nově koupenou dávku baterek přestal spolupr</span><span style="font-family:georgia;">acovat. Rozhodli jsme se k radikálnímu řešení: každý z týmu si vybral jedny dveře a utíkal za autem, co mu nohy stačily, aby si toho co nejvíc zapamatoval... následně popsal slovy obličej a já jsem jeho popis zapsal do deníčku. Pravda, nebylo to nejpřesnější, ale co nám zbývalo. Kapitola sama o sobě je řidič Ivo :D : Běžím si takhle pěkně zároveň s autem a najednou vidím, jak se na mě Ivo potutelně usměje a trošku zrychlí. Zrychlím taky. On zase zrychlí. Zrychlím taky. On zase zrychlí. Chci taky zrychlit, ale už to nejde. No nakonec jsme podobizny gangsterů dali dohromady, i když jsme byli cestou na základnu honěni rychlonohými hochy Svaťou a Bubu.<br /><br /></span><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmXpkcwGkO3xgTyzWLX6BAfMSbvTAGH8kKM0Mjl0vkBNoDM-LV2FabHXFQnc4EMha_z_1LDVCsJwXzOnvDEBdiAb1kMUEKPj_AU_kBw2qiAsW5cRXS8Ar3qEUfJCR-3rJwrWXnB1ogfnU/s1600-h/IMG_1820.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmXpkcwGkO3xgTyzWLX6BAfMSbvTAGH8kKM0Mjl0vkBNoDM-LV2FabHXFQnc4EMha_z_1LDVCsJwXzOnvDEBdiAb1kMUEKPj_AU_kBw2qiAsW5cRXS8Ar3qEUfJCR-3rJwrWXnB1ogfnU/s320/IMG_1820.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5416213577725446962" border="0" /></a><br />Tahle taškařice s autem nás ale stála dost času a sil, takže situace začínala býti kritická. Tým byl znaven, a to jsme ještě měli obejít tři stanoviště. Musel jsem hochy notně povzbuzovat, aby se dali do klusu. Vyfotili jsme gang poblíž kruhového objezdu. Jeden člen týmu už nestíhal, poněvadž už nebyl voják. V této zoufalé situaci jsme si na centrále vybrali místo chození na konec Trávníků, vyluštění šifry. Šifra byla sudoku vysoké obtížnosti. Čas ubíhal, čtverečky se neplnily. Rozhodli jsme se že Jirku necháme luštit a poběžíme na trávníky. Doběhli jsme tam, všechny vyfotili a mě byl předám foťák a utíkal jsem na centrálu.<br /><br />Tam jsme složili totožnost tohoto gangu, ale k určení totožnosti VŠ nám chyběly dva údaje: jaké má vlasy a uši. Měli jsme čtyři pokusy na správný tip a ten poslední kupodivu vyšel! Všichni jsme si oddychli a začali odpočívat. Vtom ale Medvěd začal mluvit něco o tom, že když už teda víme, kdo je VŠ, tak že si ho máme chytit. Hrůza. Po předchozím běhu jsem byl znaven, takže jsem vyběhl jako poslední. Nejaktivněji si počínal Klíště, který byl utíkajícímu VŠ v patách. Na neštěstí mu asi po půl minutě došly síly a skácel se k zemi. VŠ běžel směrem k náměstí. Pronásledovali jsme ho už jen já a Milan. Řekl jsem si, že ho chytím, tak jsem zrychlil, on ale v tu samou chvíli zpomalil a tak jsem ho chytl bez boje. Dostali jsme od něho výhru: poukázku do Laser arény.<br /><br />Cestou zpět jsme si všilmi, že Klíště není tam, kde si před tím ustlal. Běžel dál hledat VŠ na vlastní pěst. Všichni účastníci a pořadatelé zatím udělali kolečko a každý se vyjadřoval, jak se mu hra líbila. V dálce jsme náhle uviděli tmavou siluetu: byla mlha, takže nebylo poznat, komu patří. Pak se ale z mlhy váhavým krokem vynořil Klíště a za nesmělého potlesku našeho týmu se přibližoval ke kruhu. On snad oběhl náměstí čtyřikrát dokola! :D<br /><br />Teď jen doufám, že si naši cenu užijeme. Poukázka platí jen do konce roku, takže bychom si mohli najít čas, co říkáte? ;)Unknownnoreply@blogger.com2