Schůzka s velkým S

Rozhodl jsem se napsat o něčem, co je opravdu nevšední... 20.2.2009 v 17:00 totiž začala schůzka roverů! Jako správný nedočkavec jsem přišel o čtvrt hodiny dřív, bohužel ale bez rukavic a čepice. Venku bylo tak minus deset a tak jsem za chvíli musel potupně odhazovat sníh před klubovnou abych se zahřál.
Tak asi po sedmi minutách dvaceti sedmi sekundách přišel Milan a tak jsme odhazovali dva (bohužel rádlo nešlo skrz mříže protáhnout takže jsme to prostě dělali nohama...). A pak už konečně přišel Medvěd otevřel nám a tak jsme měli rádlo (a taky mi půjčil rukavice - dík). Potom jsme chodníček posypali solí se zvýšeným obsahem jódu - je vidět, že ani na chodníku se u nás nešetří, a šli jsme do tepla - příjemné tři stupně NAD nulou nás hned zahřály. Mezitím přišel Martin, který byl pověřen obstaráním tepla, tedy ohně. Za chvíli už oheň plápolal a my už jsme byli skoro všichni - tedy já, Milan, Medvěd, Martin, Skici, Adéla, Lemur a Klíště. Byl sníh, takže jsme jako obvykle nešli hrát fotbal, ale po malém hysterickém vystoupení Adély, která protestovala, proč nejede na Kalafunu, jsme byli instruováni, jak používat sněžnice, což jsme si vyzkoušeli v praxi. Nakonec se to zvrhlo v koulovačku a zhazovačku, takže jsme potom dobrou chvíli rozmrzali u kamen.
Dalším bodem našeho extrémně nabitého programu byl evropský kvíz, který ale dost připomínal písemku ze zeměpisu (mimochodem jsem vyhrál :P). Pak jsme tradičně hráli šipky a už ani nevím kdo vyhrál, ale určitě jsme to nebyli my, to bych si pamatoval...
Pak přišli ti starší - Ivo, Linda, Mira a Svaťa, který dotáhl (sám říkal ukradl) suchý led (oxid uhličitý, starší název kysličník uhličitý, mezinárodní značka CO2), s kterým jsme si hned začli hrát. Možná se to zdá neuvěřitelné, ale suchý led studí. No a nakonec jsme probrali týmovou strategii na Kalafunu (Lindo, nezapomeň lékárničku a pro sebe vlečné lano, abysme tě mohli táhnout) a pomalu jsme se vraceli ke svým domovům.