pondělí 16. února 2009

Zimní eliška 4.

Tradiční zimní výprava tradičně bez sněhu, no proč ne - letos na motivy pevnosti Boyard. Na skautskou základnu Eliška jsme dorazili v počtu 22 dětí a 6 vedoucích, dohromady docela velká grupa, což jsme si uvědomovaly já a Zuzka hlavně ve chvílích, kdy jsme musely namísto Kuby pro všechny vařit.
Kuchař odřekl svou účast na poslední chvíli a nechal nám pouze seznam surovin, ovšem bez gramáže. Člověk bez praxe z fleku prostě nevymyslí, kolik má čeho koupit, a času v obchodě nazbyt nebylo, takže to dopadlo tak, že nám zbyly troje sýry, čtyři másla, půl kila marmelády, palice česneku (o které doteď nevíme, k čemu ji Kuba chtěl) a dva bochníky chleba. S klením poněkud neskautským jsme se Zuzkou napochodovaly do kuchyně; k sobotnímu obědu měl být vývar a bramborový guláš. Nakonec byly nudle se zeleninou a gulášová polévka. Opravdu jsem nevěděla, že se ty nudle tak navaří. Ten jeden sáček tam vypadal hrozně ztraceně, tak jsem přidala druhý a najednou všechna voda byla pryč a hrnec byl zabetonovaný těstovinami... A guláš se prostě nezahustil, i když jsme tam nalily pul litru jíšky. Ale hlad je hlad a všecko se snědlo do posledního sousta
Program se povedl narozdíl od jídla dokonale. Už bylo zmíněno, že motivačkou byla francouzská soutěž Pevnost Boyard. V několika hrách soutěžící týmy s veselými jmény (Beta Tým, Růžové kytičky, Kyselé žížalky a Borci na konci) získávaly indicie, z nichž měly složit klíčové slovo. A tak hráči lovili mince ze sklenice s obrovským pavoukem, lozili po laně, nechávali v labyrintu závodit pro ten účel koupené myši, jedli na čas chleba, tlačili pneumatiky do kopce, navlíkali jehlu levou rukou, signalizovali vzkazy na dálku a další.
Na všechno dohlížel důstojný otec Fura, záhadou je, proč byl tak podobný Ivoškovi  Důležité je zmínit, že na klíčové slovo ZEMĚ přišel jeden jediný tým, a to Kyselé žížalky – velká gratulace!
Počasí bylo super až na neděli, kdy celou noc a celý den pršelo - jakýmsi zázrakem skrz střechu i dětem do postelí. Ale co nás nezabije, to nás posílí; při závěrečných reflexích nejčastěji zněla věta: "všecko se mi líbilo!" :)

Žádné komentáře: