sobota 12. února 2011

Zima jak ji neznáte 2011

První únorový víkend se uskutečnila tradiční akce s tradičním názvem Zima jak ji neznáte. Ještě v pátek sněžilo, takže se dalo předpokládat, že sněhu bude dost i o víkendu. Omyl! Všechno to roztálo. Páteční jednodenní obleva způsobila to, že místo na sněhu se v neděli vařilo na blátě.

A jak to celé probíhalo? Nejdřív jsme se rozdělili do týmů a pak si každý tým měl promyslet, co bude v neděli dobrého vařit. Náš tým se rozhodl pro pořádný kus masa na česneku s bramborami.Klíštěcí tým měl tuším v plánu těstovinový salát, Milanův tým boloňské špagety a Kájin tým plněné pečené brambory. Sbíhají se vám sliny? Mně taky, ale nejdřív jsme museli jít nakoupit suroviny do Billy.


Cestou jsme museli splnit několik úkolů, např. zjistit, co budou dávat v kině nebo jméno otrokovického faráře. Daleko nejsložitější úkol byl ale získat podpis od policisty. Náš tým se řídil heslem "Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi." a odvážně se odebral k policejní stanici. Tam ale odvaha opadla a nastalo váhání. Takto mi to popsal Mates: "No, tak sme tam stáli a najednou se rozsvítilo... A byl tam policajt. Říkám: "Zdrháme!", ale bylo pozdě. Ptal se, co tu děláme, a když sme mu řekli o podpis, tak se podepsal."


Myslím, že podobný postup zvolilo víc týmů, takže se tímto policii omlouváme:) Když bylo nakoupeno a všechny úkoly splněné, šlo se zpátky do klubovny. Tam jsme si zahráli pár her na seznámení, protože přeci jenom my starší jsme ty mladší moc neznali a naopak. Velký úspěch měla zejména hra Deka (ne, nikoho jsme nekopali pod dekou!!) a losování vršků. Při této hře jsem podezřele často trpěl pod Klíštětem a Johnem, kteří se zlomyslně smáli. Pak byl čas jít spát, ale nikomu se nechtělo. Nepomáhaly výchovné metody vedoucí světlušek ani má pohádka. Pak ale přišel Ivo a zjednal si respekt. A pak všichni usnuli. A byla noc.



Ráno začalo rozcvičkou pod vedením známého Dua Pacos. Pak jsme museli do lesa na dřevo, abychom měli čím topit. Rozdělat oheň, vyrobit nějaký ten stojan na kotlík a můžem začít. Nakrájeli jsme brambory, a dali je vařit. Hodina - nic, dvě hodiny - nic, tři hodiny - už tolik nekřupou v puse. Nakonec se nám to povedlo, ale výsledek nebyl zrovna rovnoměrný, poněvadž jsme zapomněli míchat. Ale co byste chtěli? V týmu samí kluci, nezasvěcení do tajů kuchyně :D


Ostatní týmy si vedli o něco lépe než my, ale my jsme to vařili s láskou. Mates pak vynalezl superzpůsob na rozfajrování ohně, takže to šlo líp. Ostatní měli už dávno uvařeno, když my jsme slavnostně ukončili restování masa. V očích kouř, v žaludku prázdno, takže rychle to všechno musíme sníst! Hlad je nejlepší kuchař, takže nám to strašně chutnalo. Mňamka.


Zima jak ji neznáte se letos opravdu vydařila. Do příště potrénovat vaření brambor a bude to bez chybičky. Před vyhlášením výsledků jsme se ještě s Johnem, Svaťou a Milanem nahecovali do vypití obrovského hrnce s čajem. John měl nejvíc žufánků, ale jenom za cenu hrubého faulu na právě pijícího Kájínka. Vaření po zásluze vyhrál Kájin tým, ale všichni dostali drobnou sladkou odměnu a hlavně nálepku! Příští rok snad už na sněhu ;)

1 komentář:

Méďa řekl(a)...

Akce velmi vydařená. Docela sem se najedl:)