neděle 2. května 2010

Ivančena 2010 - druhý pohled

Druhá skupina skautů z našeho střediska ve složení: Medvěd, Gonzáles, John, Svaťa a vlčata: Martin, Cycynek, Radek, Matěj, Aleš se na Ivančenu vydala až v sobotu ráno. A to pěkně brzo ráno. Sraz na vlakovém nádraží jsme měli už v 5:15, což někteří nesli velmi těžce. Čekal nás ale jen jeden přestup a dvě a půl hodiny nerušené jízdy vlakem až do Frýdlantu nad Ostravicí. Tady jsme chvíli nejistě čekali na bus, který nás přiblížil do Malenovic, odkud jsme po modré vyrazili směr Ivančena. Podle očekávání vlčata začala skuhrat hned za první zatáčkou, ale nakonec nikomu nohy neupadly a i přes remcání všichni došli. Předpověď slibovala krásné počasí a bylo tomu tak. Sluníčko svítilo jako blázen, my se potili v jen v kroji, ale některým vlčatům bylo "pořád zima" i ve dvou mikinách. Image je image. K Ivančeně jsme došli brzo, takže jsme mohli dát klukům rozchod a v klidu se věnovat obědu. Mezitím jsme si obhlídli mohylu a pozdravili se s mnoha známými skauty např. z Lesní školy, ze Zlína a dalších koutů republiky.

Potkali jsme se s první výpravou z Otrokovic a obsadili jsme společně altánek. Mezitím co jsme vychutnávali okolní atmosféru a výborné svačiny, kolem altánku kroužil zelený míček. To už jsme se ale chystali ke slavnostnímu ceremoniálu, který nejen zahájilo, ale taky ukončilo utrpení v podobě trubadůrů, kteří hráli jak Junáckou, tak Českou státní hymnu velmi, velmi pomalu. Tempo bylo pomalejší než na funuse a dav, který se v obou případech přidal k hudbě až ve druhém verši, zpíval i přes veškeré snažení mnohem rychleji než hudebníci foukali do trumpet.
Po ceremoniálu a velmi pěkném projevu starosty Junáka jsme se bleskem vydali směr Lysá hora. Známá cesta uběhla rychle za chvíli jsme se posilňovali na lavičkách před Šantánem, hospůdkou na vrcholu Lysé hory. Sluníčko stále krásně svítilo a my jsme se museli vydat směrem dolů k hotelu Petr Bezruč odkud už nám frčel autobus do Frýdlantu. Následná cesta domu vedla vlakem před Ostravu hl.n., takže o nějakých 60 km více něž cesta tam. Jiná možnost ale nebyla. O půl 8 jsme vlčata předali na nádraží v Otrokovicích a šli jsme vydařený výlet zhodnotit k Peciválům.

Žádné komentáře: