Zima jak ji neznáte 2011

První únorový víkend se uskutečnila tradiční akce s tradičním názvem Zima jak ji neznáte. Ještě v pátek sněžilo, takže se dalo předpokládat, že sněhu bude dost i o víkendu. Omyl! Všechno to roztálo. Páteční jednodenní obleva způsobila to, že místo na sněhu se v neděli vařilo na blátě.

A jak to celé probíhalo? Nejdřív jsme se rozdělili do týmů a pak si každý tým měl promyslet, co bude v neděli dobrého vařit. Náš tým se rozhodl pro pořádný kus masa na česneku s bramborami.Klíštěcí tým měl tuším v plánu těstovinový salát, Milanův tým boloňské špagety a Kájin tým plněné pečené brambory. Sbíhají se vám sliny? Mně taky, ale nejdřív jsme museli jít nakoupit suroviny do Billy.

Cestou jsme museli splnit několik úkolů, např. zjistit, co budou dávat v kině nebo jméno otrokovického faráře. Daleko nejsložitější úkol byl ale získat podpis od policisty. Náš tým se řídil heslem "Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi." a odvážně se odebral k policejní stanici. Tam ale odvaha opadla a nastalo váhání. Takto mi to popsal Mates: "No, tak sme tam stáli a najednou se rozsvítilo... A byl tam policajt. Říkám: "Zdrháme!", ale bylo pozdě. Ptal se, co tu děláme, a když sme mu řekli o podpis, tak se podepsal."

Myslím, že podobný postup zvolilo víc týmů, takže se tímto policii omlouváme:) Když bylo nakoupeno a všechny úkoly splněné, šlo se zpátky do klubovny. Tam jsme si zahráli pár her na seznámení, protože přeci jenom my starší jsme ty mladší moc neznali a naopak. Velký úspěch měla zejména hra Deka (ne, nikoho jsme nekopali pod dekou!!) a losování vršků. Při této hře jsem podezřele často trpěl pod Klíštětem a Johnem, kteří se zlomyslně smáli. Pak byl čas jít spát, ale nikomu se nechtělo. Nepomáhaly výchovné metody vedoucí světlušek ani má pohádka. Pak ale přišel Ivo a zjednal si respekt. A pak všichni usnuli. A byla noc.

Ráno začalo rozcvičkou pod vedením známého Dua Pacos. Pak jsme museli do lesa na dřevo, abychom měli čím topit. Rozdělat oheň, vyrobit nějaký ten stojan na kotlík a můžem začít. Nakrájeli jsme brambory, a dali je vařit. Hodina - nic, dvě hodiny - nic, tři hodiny - už tolik nekřupou v puse. Nakonec se nám to povedlo, ale výsledek nebyl zrovna rovnoměrný, poněvadž jsme zapomněli míchat. Ale co byste chtěli? V týmu samí kluci, nezasvěcení do tajů kuchyně :D

Ostatní týmy si vedli o něco lépe než my, ale my jsme to vařili s láskou. Mates pak vynalezl superzpůsob na rozfajrování ohně, takže to šlo líp. Ostatní měli už dávno uvařeno, když my jsme slavnostně ukončili restování masa. V očích kouř, v žaludku prázdno, takže rychle to všechno musíme sníst! Hlad je nejlepší kuchař, takže nám to strašně chutnalo. Mňamka.

Zima jak ji neznáte se letos opravdu vydařila. Do příště potrénovat vaření brambor a bude to bez chybičky. Před vyhlášením výsledků jsme se ještě s Johnem, Svaťou a Milanem nahecovali do vypití obrovského hrnce s čajem. John měl nejvíc žufánků, ale jenom za cenu hrubého faulu na právě pijícího Kájínka. Vaření po zásluze vyhrál Kájin tým, ale všichni dostali drobnou sladkou odměnu a hlavně nálepku! Příští rok snad už na sněhu ;)

Zlaté oči 4

Teď jsem si uvědomil, že jsem ještě nenapsal o posledních Zlatých očích! A to je velká chyba, protože to byla opravdu vydařená, ale hlavně vtipná akce. 20.11.2010. Náš tým Tetra Fix ve složení Kozlowitz Lemur, já, Klíště a Milan (od nejstaršího) vchází do prostoru Otrokovické besedy.

Přicházíme trochu později, poněvadž jsme se ještě stavili v bille... koupit kondomy. Teď to rychle musím uvést na pravou míru: my jsme je nepotřebovali pro osobní potřebu, ale kondomy byly jednou z položek, která neměla chybět v našem vybavení během hry, a co je psáno, to je dáno. Vyslali jsme tedy Lemura (je přece nejstarší :D) aby je v bille koupil. Pokladní se ho zeptala, jestli nemá Billa kartičku, trochu na něj mrkla no a celou záležitost měl z krku. Hned na začátek jsme se královsky bavili.

V místnosti na besedě bylo hodně lidí. Nezvyklé. 7 týmů! Supr! Obhajoba loňského vítězství bude pořádná výzva. Po úvodní prezentaci se dostáváme do role budoucích agentů, kteří mají ukázat, že na to mají, a vyluštit pár šifer. Dostáváme pytel a.. už nic, hra začíná, vypadněte.. Sbohem a šáteček. Co teď, sakra?! V pytli je čokoláda, bonbóny, toaleťák, nějaké brambůrky a MÁJKA.

Vůbec nevíme, zkoušíme různé capiny, ale k ničemu to nevede. V tom Klíště objevil na brambůrkách tečky pod písmeny! Jo! Máme to! Po přečtení otečkovaných písmen jsme slušně řečeno nabuřeni. Vzkaz "Vedle jak ta jedle" opravdu nedokáže povzbudit :D

Jsme zoufalí, voláme nápovědu. Ta nám říká, že máme pořádně prozkoumat májku. Lemur ji zkoumá velmi důkladně a zdá se, že mu chutná. Nic. Sedíme a střídavě každý hypnotizuje svým pohledem kulatou zlatou konzervu. Někdo řekne: "Tak asi máme jít do Babic, no..." Návrh je zamítnut. Asi po hodině na po další nápovědě na to přicházíme: Vodítko v podobě zmenšeniny SPZky bylo ukryto pod etiketou.

Nadáváme si, že jsme tupí. V rychlosti nacházíme auto i se zadáním dalšího úkolu. Početní příklad a fotka zobrazující část pomníku. Příklad je těžký, nikomu se do toho nechce, ale... počkat, ja vím, kde ten pomník je!!! Stíhací jízda začíná. Všichni jsme z Otrokovic a známe své město. Na rovinu říkám, že jsme šifry přeskakovali a šli jenom podle fotek (v podchodu nás trošku zdržel Lišák Tom). Ale pak... Na fotce bylo modré okno v cihlové budově. Konečná.

Nikdo neví. Do šifry se nám nechce. Zkoušíme štěstí, jdeme k technickým službám - nic, jdeme kolem tomy - nic, jdeme ke stadionu - nic. Jdeme do altánku ke klubovně - sedíme, jíme, luštíme šifru. Je jednoduchá. Za čtvrt hodinky ji máme. A kvůli tomuhle jsme chodili hodinu po celém Baťově! Okno je v Tomě. Nacházíme ho, objekty na dalších fotkách poznáváme, stíhací jízda pokračuje.

Až pak... Na fotce je číslo popisné 682. Nikdo neví. Jdeme podle čísel na domech... Nenacházíme. Morálka v teamu upadá. Jdeme do altánku u klubovny. Fotíme fotku našeho týmu. Vidíme, že v klubovně se svítí. " No nic, aspoň se jdem ohřát." Když vidím šestsetdvaaosmdesátku na klubovně, málem mě trefí šlak. Do skautu chodím skoro 10 let a nikdy jsem si toho nevšiml.

Uvnitř je teplo a párky. Přicházíme sice jako poražení, ale zážitek skvělý. Když vyprávíme, jak to celé probíhalo, většina si ťuká na čelo. No doufám, že tohle fiasko aspoň trochu vyváží naše týmová fotka.

PS: Organizátorům děkujeme!

PPS: Pánskou ochranu jsme po celou dobu hry nepoužili... a ani nebylo k čemu.

KOMIKS - Smutný příběh o kytce

Na letním táboře v roce 2010 byl jeden z úkolů namalovat komiks, takto se s tím vypořádal Kájínek.

autor: Kájínek

Vánoční besídka 2010

vysmáté otrokovické středisko :)

Jako každý rok si roveři po minulé vánoční besídce říkali, že s přípravami musí začít mnohem dřív, nejlépe už v září. A jako každý rok jsme se k besídce dostali až tak v půlce listopadu. Po dlouhých diskuzích o našem programu zvítězil Medvědův návrh, že bychom mohli udělat animaci.

Sedli jsme si ke stolu a začali jsme vymýšlet. Naše tvůrčí schopnosti neznaly mezí a za chvíli jsme měli připravený opravdu nadupaný scénář. Animace se měla jmenovat sice fádně: Štědrý den, ale měla být složena z asi 8 dílčích animací. Prostě pecka. Rozdělili jsme si práci do dvojic a byli jsme v klidu.

V prosinci jsme zjistili, že nikdo zatím nic neudělal. Nemilé. Nejdřív se rozhoupaly holky Terka s Anet a udělaly animaci o zrodu vánočky a jejím bolestivém konci. Pak jsme si s Klíštětem řekli, že nemůžeme zůstat pozadu, a koupili jsme v tescu kapra. Nevěděli jsme ale, že tento kapr byl zřejmě vytrénován CIA, protože i když ho prodavač zabil, byl stále na živu. Klíště se ale ukázal jako rozený řezník a kapra několika ranami kladivem do hlavy šetrně usmrtil. A animace byla za chvíli hotová. To ale bylo z animací vše. Žádné jiné nepřibyly.

Hou hou, Meeerry Christmas!

Rozhodli jsme se tedy přistoupit k velmi originálnímu řešení: Na vánoční besídce zazpíváme tradiční českou koledu s prvky rapu - rapeři Jerry Krocan a Pepa Kapr se opravdu činili! Pak náš program ještě obohatila scénka Historie vtipu, kterou nacvičila grupa ve složení Apple, Tábi, Lemur Kozlowitz, Danny, Tejra a Klíště.

chudák Kozlovic

Vánoční besídka se konala již tradičně v koncertním sále na Spoláku. Sešli jsme se dřív, abychom mohli besídku pořádně nacvičit, ale zkoušky byly hodně rozpačité. Vrchní osvětlovač Svaťa se teprve seznamoval s tlačítky a nevěděl, co kterým tlačítkem způsobí. Navíc moderátorská dvojice "Duo Pakos" Klíště-Kájínek se teprve sehrávala. V pět hodin byl sál téměř naplněn rodiči a přáteli otrokovického skautingu. Úvod patřil naší roverské koledě a pak se to rozjelo naplno.

Z tanečního vystoupení světlušek v rytmu afrického waka waka by měla Shakira jistě radost. Recitace vánoční poezie v podání vlčat navodila tu správnou atmosféru, kterou podpořila hra na klavír. Skauti ve své scénce všem poradili, jak se zbavit předvánočního stresu. Do toho se promítaly fotky z celého roku a Zuzka měla povídání o betlémském světle. Největší úspěch měla ale zřejmě scénka Historie vtipu, jejíž humor byl sice pro protagonisty fyzicky i psychicky náročný, nicméně obecenstvo se výborně bavilo. Při závěrečné koledě, kterou zpívalo celé středisko, jsme sice zpívali jednu sloku dvakrát, ale myslím, že to vadilo málokomu.

famózní a mňamózní cukroví

Po besídce si mohli rodiče koupit výrobky, které jsme vytvořili na vánočních dílnách (všemi podceňovaný anděl-motorkář se prodal mezi prvními). Stoly také oplývaly množstvím vánočního cukroví vynikající kvality a chuti. Když jsme snědli cukroví, byli jsme v sále sami. Rozhodli jsme se udělat si menší karaoke show, ale mikrofon nám byl záhy zabaven a všechno se začalo uklízet. Úplně na konci proběhla menší reflexe z níž vyplynulo, že besídka se celkově povedla, ale příště musíme začít s přípravami o hodně dřív. Opravdu!

Tábor 2010 Vřesovice

Mohl jsem napsat o táboru hned po táboře, ale já jsem řekl NE! Člověk je totiž plný dojmů, tudíž by byl článek značně zkreslený. No a taky byly prázdniny a o prázdninách má člověk mnohem lepší věci na práci než sedět doma a psát na blog.

Takže, když se podívám na tábor s odstupem šesti měsíců, musím říct, že byl dobrý. Dobrý není za tři, dobrý je prostě dobrý :) A byl taky trochu jiný, protože jsme se my starší už museli trochu zapojit do přípravy programu. A byl taky trochu stejný, protože jsme jeli na staré známé tábořiště, které disponuje velmi solidními latrínami a potokem. Navíc je v blízkosti vodní nádrž, v níž sice není voda úplně průzračná, nicméně koupání bylo excelentní.

A teď je tu souhrn toho, co se mi vybaví, když se řekne "Tábor 2010":

• velký kopec po cestě na tábor - někteří se nám na tom kole docela zadýchali a chytli pořádnou barvu v obličeji :)
• stavění stožáru - vykopali jsme táákhle velkou jámu, skolili jsme v lese táááákhle dlouhý strom, dovlekli ho doprostřed tábora, šoupli jsme ho do jámy a byli jsme na sebe táááákhle pyšní
• ranní příprava snídaní - každé druhé ráno se náš kuchařský team (po tom, co byla Anet úspěšně vzbuzena) vydal objevovat taje přípravy pomazánek, aneb jak Pejsek s Kočičkou vařili dort
• Mirek a jeho přínos při interních debatách v rámci našeho červeného teamu :)
• Dvě dívky a strom :D - viz Komentáře
• pádlování na hitec nafukovacích lodích - nevím, proč nám pořád zatáčela doprava
• Koryčanská kaple - no comment
• sborový přednes poezie - všichni musí po táboru umět Pepu i o půlnoci
• stavba nového mostu - aspoň tam na nás mají pěknou vzpomínku
• zpěv u táboráku - sice falešně (z mé strany), ale s nasazením
• vynikající strava - velká pochvala pro personál kuchyně ;)
• fotbalové kolečko mezi podsadami - do příště musíme vypilovat techniku
• noční jízda v autobuse Modrá ústřice
• velký kopec po cestě zpátky - tak rychle jsem na kole ještě nejel - jsem rád, že tam nebyl žádný radar

Takový byl pro mě loňský tábor. A jaký byl pro vás? Pište do komentářů!

TÁBOR 2010

Jako první ochutnávku z tábora přidávám vítěznou divadelní scénku: PilaBoy & BrutvanGirl



Postupně přibudou další videa, fotky a texty.