sobota 21. února 2009

Schůzka s velkým S

Rozhodl jsem se napsat o něčem, co je opravdu nevšední... 20.2.2009 v 17:00 totiž začala schůzka roverů! Jako správný nedočkavec jsem přišel o čtvrt hodiny dřív, bohužel ale bez rukavic a čepice. Venku bylo tak minus deset a tak jsem za chvíli musel potupně odhazovat sníh před klubovnou abych se zahřál.
Tak asi po sedmi minutách dvaceti sedmi sekundách přišel Milan a tak jsme odhazovali dva (bohužel rádlo nešlo skrz mříže protáhnout takže jsme to prostě dělali nohama...). A pak už konečně přišel Medvěd otevřel nám a tak jsme měli rádlo (a taky mi půjčil rukavice - dík). Potom jsme chodníček posypali solí se zvýšeným obsahem jódu - je vidět, že ani na chodníku se u nás nešetří, a šli jsme do tepla - příjemné tři stupně NAD nulou nás hned zahřály. Mezitím přišel Martin, který byl pověřen obstaráním tepla, tedy ohně. Za chvíli už oheň plápolal a my už jsme byli skoro všichni - tedy já, Milan, Medvěd, Martin, Skici, Adéla, Lemur a Klíště. Byl sníh, takže jsme jako obvykle nešli hrát fotbal, ale po malém hysterickém vystoupení Adély, která protestovala, proč nejede na Kalafunu, jsme byli instruováni, jak používat sněžnice, což jsme si vyzkoušeli v praxi. Nakonec se to zvrhlo v koulovačku a zhazovačku, takže jsme potom dobrou chvíli rozmrzali u kamen.
Dalším bodem našeho extrémně nabitého programu byl evropský kvíz, který ale dost připomínal písemku ze zeměpisu (mimochodem jsem vyhrál :P). Pak jsme tradičně hráli šipky a už ani nevím kdo vyhrál, ale určitě jsme to nebyli my, to bych si pamatoval...
Pak přišli ti starší - Ivo, Linda, Mira a Svaťa, který dotáhl (sám říkal ukradl) suchý led (oxid uhličitý, starší název kysličník uhličitý, mezinárodní značka CO2), s kterým jsme si hned začli hrát. Možná se to zdá neuvěřitelné, ale suchý led studí. No a nakonec jsme probrali týmovou strategii na Kalafunu (Lindo, nezapomeň lékárničku a pro sebe vlečné lano, abysme tě mohli táhnout) a pomalu jsme se vraceli ke svým domovům.

pondělí 16. února 2009

Zimní eliška 4.

Tradiční zimní výprava tradičně bez sněhu, no proč ne - letos na motivy pevnosti Boyard. Na skautskou základnu Eliška jsme dorazili v počtu 22 dětí a 6 vedoucích, dohromady docela velká grupa, což jsme si uvědomovaly já a Zuzka hlavně ve chvílích, kdy jsme musely namísto Kuby pro všechny vařit.
Kuchař odřekl svou účast na poslední chvíli a nechal nám pouze seznam surovin, ovšem bez gramáže. Člověk bez praxe z fleku prostě nevymyslí, kolik má čeho koupit, a času v obchodě nazbyt nebylo, takže to dopadlo tak, že nám zbyly troje sýry, čtyři másla, půl kila marmelády, palice česneku (o které doteď nevíme, k čemu ji Kuba chtěl) a dva bochníky chleba. S klením poněkud neskautským jsme se Zuzkou napochodovaly do kuchyně; k sobotnímu obědu měl být vývar a bramborový guláš. Nakonec byly nudle se zeleninou a gulášová polévka. Opravdu jsem nevěděla, že se ty nudle tak navaří. Ten jeden sáček tam vypadal hrozně ztraceně, tak jsem přidala druhý a najednou všechna voda byla pryč a hrnec byl zabetonovaný těstovinami... A guláš se prostě nezahustil, i když jsme tam nalily pul litru jíšky. Ale hlad je hlad a všecko se snědlo do posledního sousta
Program se povedl narozdíl od jídla dokonale. Už bylo zmíněno, že motivačkou byla francouzská soutěž Pevnost Boyard. V několika hrách soutěžící týmy s veselými jmény (Beta Tým, Růžové kytičky, Kyselé žížalky a Borci na konci) získávaly indicie, z nichž měly složit klíčové slovo. A tak hráči lovili mince ze sklenice s obrovským pavoukem, lozili po laně, nechávali v labyrintu závodit pro ten účel koupené myši, jedli na čas chleba, tlačili pneumatiky do kopce, navlíkali jehlu levou rukou, signalizovali vzkazy na dálku a další.
Na všechno dohlížel důstojný otec Fura, záhadou je, proč byl tak podobný Ivoškovi  Důležité je zmínit, že na klíčové slovo ZEMĚ přišel jeden jediný tým, a to Kyselé žížalky – velká gratulace!
Počasí bylo super až na neděli, kdy celou noc a celý den pršelo - jakýmsi zázrakem skrz střechu i dětem do postelí. Ale co nás nezabije, to nás posílí; při závěrečných reflexích nejčastěji zněla věta: "všecko se mi líbilo!" :)